Tak tahle je hodně dobrá! A málem by mi unikla. Rytmus bych zrovna tady řešil pouze citem - a ten mi říká, že z toho nikde nic nekouká, jak říká Kmotrov, má to napětí, které by se pravděpodobně nějakým ohlazováním a pěchováním do stop úplně zabilo. Tohle má švih a dobře se to čte. Moc povedená.

slnečnica: Já myslím, že ještě dá. Je to ale na nás

Moc hezký

Ta je opravdu povedená. Mám rád zdánlivě máloslovné básně. Většinou mnoho říkají.

Kdo je to vlastně
ten v šeru za zrcadlem?

A kde jsou všechny
ty staré knížky pro děti?

Kdo s tebou ještě
dnes čeká na vlaštovky?

Kolikrát vůbec
a kdy k nám vlastně přiletí?


...Je to krásný. Něha se nevykašlala na lidi. Lidi se vykašlali na něhu. Stydí se za ni...

Copak silničáři. Ale mně už teda taky zima stačila. Lyžoval jsem, běžkoval jsem, bruslil jsem, byl jsem nemocnej - takže veškeré zimní atrakce jsem si už užil. Dřeva mám tak na 3 týdny a pak už nevím, čím budu topit. Asi budu muset prohlídnout krov, jestli není zbytečně předimenzovanej a bez nějakého toho trámku se neobejde :-) No - a do skleníka se radši ani nedívám :-)

annaav: Děkuju :-)

Jak to říct... nic, co bych zrovna dvakrát vyhledával - radši ve verších hledám schované myšlenky, než abych na sebe přejímal část autorova špatného rozpoložení - ale na druhou stranu - je to napsáno opravdu poctivě. A to se mi líbí. Rád si přečtu další. Třeba na nějaké příjemnější téma :-)

Ta je opravdu krásná. Vzpomínková, hřejivá. Moc se mi líbí :-)

Zajímavá úvaha. Zamyslel jsem se hlavně nad tím koncem. Slovo víra je dneska vnímáno dost pokřiveně a omezeně. Nenazval bych bezvěrcem nikoho, kdo uvažuje a vnímá tak, jako ty. Takový takzvaný "bezvěrec" v sobě totiž může mít tolik lásky a empatie, že se o tom druhým může jen zdát. Jenom to nenazývá vírou. Ale ta přece nespočívá v co nejčastějších návštěvách kostela. Je v tom, že člověk nepochybuje o tom, že láska, spravedlnost a poctivost má smysl a tak také žije. Nazývat to může, jak on sám chce...

Líbí se mi. V té jednoduchosti a máloslovnosti je mnohem větší síla než v tunách patetický omáčky.

Cecidit angelus: Děkuju moc :-)

casa.de.locos: To mě fakt moc těší ...viz Amadeo :-)

Amadeo´´: Moc mě těší to, co říkáš, i když bych si dovolil vážně pochybovat. Nemyslím, že bych si takovou chválu zasloužil. Každopádně moc děkuju. Vážím si toho :-)

Yasmin: Jsem moc rád, že to na Tebe takhle působí. Děkuju za Tvá krásná slova. Mám z toho radost :-)

Yana: Nemusí ti z toho být úzko, je to taková stará, zasutá, sladkobolná vzpomínka, která se teď odněkud vyklubala. Moc děkuju za návštěvu :-)

No... jsem zvědavej, čím tohle ještě překonáš. Troufnu si tvrdit, že tohle je to nejlepší, co jsem tady za poslední rok (ne-li vůbec kdy) přečetl. To se nedá naučit. Prostě to máš. Je skvělá!

Tahle se trefila. Jak tomu rozumím...

Nad tímhle přemýšlím poměrně často. Ono je asi potřeba chtít na těch druhých i po dlouhém vztahu vidět to cenné, překvapivé a obdivuhodné a nenechat převážit to, co člověku vadí. Znám svoji ženu 23 let. Nemůžu tvrdit, že bych jí rozuměl. Což myslím tak pozitivně, jak jen to jde :-)
Moc hezky jsi to napsal. Na podobné téma jsem si na podzim napsal písničku.

To je krásný! Vzpomínám, jak jsme před patnácti lety skoro nábožně sedávali kolem prvního nemluvněte v naší velké a značně příbuzensky pokřížené partě a sledovali, jak nemůže spustit oči z malé tanečnice na babiččině hračkové skříňce. Mimochodem - ta melodie byla podobná. Jen ta skříňka už není. Těch dětí se na ní vystřídalo potom moc :-) Jsem rád, že i v čase, kdy se nosí spíš cynismus a rádobydrsňáctví, je možné tu a tam narazit na kousek krásna a citu, kterému se dá věřit. Díky :-)