![]() |
![]() ![]() |
komentáře uživatele :


Je opravdu krásná. Takovej ten druhej nádech po odrazu ze dna. Aspoň to tak cítím. Jestli se pletu, promiň.


Myšlenka sama o sobě se mi líbí moc. Provedení mě úplně neoslovilo. Přijde mi to až moc patetické. Hromada zahnívajícího lupení mi ale vyskočila před očima téměř dokonale.


Zajímavý - lidi, jakoby se báli komentovat takhle skvělý věci. Tohle je přesně to, co tady hledám a co bych chtěl taky umět.


Jekaterina: kmotrov: Leslie: Johanka: Yasmin: Omlouvám se za tuhle hromadnou reakci, v noci jsem se vrátil ze Švýcarska a nevím, co dřív... Moc mě těší, že vás to zaujalo. Opravdu. Vážím si toho a děkuju za vaši návštěvu :-)


Orionka: "Pranýřovat" je hrozný slovo. Nechci nikoho a nic pranýřovat, protože to je přesně to, co se mi hnusí. A máš pravdu, slova jsou jen slova. Ale o ně zas až tolik nejde.


Amadeo´´: Ano, pochopil jsi ji správně. Bohužel jsem jejím napsáním zároveň usvědčil i sama sebe právě z toho, o čem v ní mluvím...


Amelie M.: No, nejsem si jistej, jestli jde, nebo jestli je vůbec vhodný o tomhle psát, jak ty říkáš, nadýchaně. O přízemnostech se mi špatně mluví nějak vzletně :-) Díky moc za návštěvu a za postřeh :-)


Amadeo´´: Amelie M.: Cuk: Homér: j.f.julián: kmotrov: Orionka: Ufff, odkud začít... Moc díky vám všem za zastavení a pár slov. Snad nevadí, že to vezmu takhle z jedné vody: Z andělů už jsem snad vyrost, na svíčky jsem byl alergickej odjakživa. Tma, déšť atd. atd. jsou v pořadí. Postupně se jich zbavuju. Jadérko - samosebou první, co bylo po ruce, bylo zrníčko, jenže to považuju za další v řadě vedle tmy, deště, prachu, atd. atd. Koneckonců, když se zeptáte kohokoli, kdo chová králíky (třeba mě :-)), koně, nebo ovce, co to je krmit jádrem, vyjmenuje vám x druhů obilí. Takže mi to nepřišlo až tak mimo. Zrcadlo je fakt laciný. Ve mlýně ho nemaj a když jo, určitě ne ve mlýnici. Bohužel mě nenapadá nic, co by dokonaleji odráželo náš zevnějšek a přitom o nás nic víc nevypovídalo. Snad kromě vodní hladiny, která je ale podle mě další z party Tma, prach, anděl, svíčka atd. atd.
Díky moc za kritiku a za podněty, dám si na to pozor :-)
Díky moc za kritiku a za podněty, dám si na to pozor :-)


Moc hezky řečeno. Slušel by jí volný verš. Někde by vlastně jen stačilo přehodit pořadí řádků, nebo slov. Líbí se mi poetika do ní vložená.


Poslední dobou je čas mým nepřítelem, takže čtu a komentuju věci, které mi opravdu stojí za to. Tohle je jedna z nich. Není o tom, jestli jí dokážeme dokonale porozumět. Je a není to potřeba. Koneckonců si to nese už v názvu.


Chci tě nechtít. To má sílu. Zní hodně autenticky. Což je mi líto...


kmotrov: Jééé, já mám narozeniny! Děkuju za nakouknutí i za přání :-)


poll: Moc mě těší, že se ti to líbí. Ten doprovod ale není žádná sláva, o moc víc bych toho už nezahrál. Škoda, že nemám nahranou verzi s klarinetem. Ta je mnohem hezčí :-)


Leslie: Poslední dobou to tak nějak cítím. Moc děkuju za návštěvu a za souznění :-)


casa.de.locos: To s tím Pocitem ti skoro závidím. Poslední dobou se mi totiž nějak moc nedaří být sám. A ono je to někdy fakt potřeba.
Díky za návštěvu.
Díky za návštěvu.


Pobavilo mě to, o tom žádná. Tak teď hlavně, aby to taky pořádně ublížilo, když už sis s tím dala práci, že?
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
MMF [15], smajnulinka [15], Katulata [14], MakiLayla [13], Carcoolka [12], Drop in this life [11]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)