06.09.2017
11
1493 (15)
0
 
V rezavém šírání
tak bezútěšně


dohasínáš


a ještě ve splavech
dřímá tvůj klid

jak v poduškách stél


/ je mlčením od věků /


V něm ptáváš se léto
kdo svahy podemlel


a proč trochu smutno je

tak smutno



v daleku.

 
 
 22.02.2023 15:59
Zaujala a líbí se mi. Tak daleko a zároveň i blízko :)
 29.09.2017 12:49
Yasmin: Děkuju… dnes ještě na chvíli neumřelo. Už je jen takové slabounké, babí, ale o to krásnější...
 24.09.2017 17:21
 Yasmin
Je to úžasné, číst něco takového. Ten smutek tu rezonuje... když z posledních sil umírá léto... Je moc krásná.
 14.09.2017 20:32
Děkuji… Jsem moc rád, že ses zastavil a že Ti stála za pár slov. Vážím si toho!
 14.09.2017 10:59
 DDD
Poslední dobou je čas mým nepřítelem, takže čtu a komentuju věci, které mi opravdu stojí za to. Tohle je jedna z nich. Není o tom, jestli jí dokážeme dokonale porozumět. Je a není to potřeba. Koneckonců si to nese už v názvu.
 09.09.2017 22:14
Amelie M.: Rozumím… Je pravda, že se mi tam toho sešlo víc a že má ta báseň několik rovin. Pro čtenáře je asi neuchopitelná. Ale možná je to dobře, kdo stojí o smutky :) Díky, že jsi četla...
 09.09.2017 22:02
Nikytu: To vůbec nevadí, jde spíše o to, jaký jsi z ní měla pocit...
 08.09.2017 21:28
já ji čtu už poněkolikáté a teprve teď mám pocit, že jsem do ní možná trošku pronikla.. ale kdo ví, jestli správně.. má takové zvláštní kouzlo a musí se nad ní přemýšlet, líbí se mi to, i když mi dává zabrat..
 08.09.2017 20:51
Zajímavá volba slov. Jen se v ní trochu ztrácím. Asi je to na více přečtení.
 07.09.2017 10:31
oslov radek: Díky... Ještě jsem udělal malou úpravu.
 06.09.2017 18:55
líbí

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.