 06.09.2017 11 1411(15) 0 |
V rezavém šírání
tak bezútěšně
dohasínáš
a ještě ve splavech
dřímá tvůj klid
jak v poduškách stél
/ je mlčením od věků /
V něm ptáváš se léto
kdo svahy podemlel
a proč trochu smutno je
tak smutno
v daleku.
29.09.2017 - 12:49Yasmin: Děkuju… dnes ještě na chvíli neumřelo. Už je jen takové slabounké, babí, ale o to krásnější...
24.09.2017 - 17:21Yasmin
Je to úžasné, číst něco takového. Ten smutek tu rezonuje... když z posledních sil umírá léto... Je moc krásná.
14.09.2017 - 20:32Děkuji… Jsem moc rád, že ses zastavil a že Ti stála za pár slov. Vážím si toho!
14.09.2017 - 10:59Poslední dobou je čas mým nepřítelem, takže čtu a komentuju věci, které mi opravdu stojí za to. Tohle je jedna z nich. Není o tom, jestli jí dokážeme dokonale porozumět. Je a není to potřeba. Koneckonců si to nese už v názvu.
09.09.2017 - 22:14Amelie M.: Rozumím… Je pravda, že se mi tam toho sešlo víc a že má ta báseň několik rovin. Pro čtenáře je asi neuchopitelná. Ale možná je to dobře, kdo stojí o smutky :) Díky, že jsi četla...
08.09.2017 - 21:28já ji čtu už poněkolikáté a teprve teď mám pocit, že jsem do ní možná trošku pronikla.. ale kdo ví, jestli správně.. má takové zvláštní kouzlo a musí se nad ní přemýšlet, líbí se mi to, i když mi dává zabrat..
08.09.2017 - 20:51Zajímavá volba slov. Jen se v ní trochu ztrácím. Asi je to na více přečtení.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Mono no aware : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Ještě Tě cítím
Předchozí dílo autora : Pro jednou...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Kira.cool [18], vokis [17], littlekaci [14], iluze [13], hříšník [12], Meedea [12], Mona019 [12], Darek [10], Breta [9]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
