V rezavém šírání
tak bezútěšně
dohasínáš
a ještě ve splavech
dřímá tvůj klid
jak v poduškách stél
/ je mlčením od věků /
V něm ptáváš se léto
kdo svahy podemlel
a proč trochu smutno je
tak smutno
v daleku.
29.09.2017 12:49
Yasmin: Děkuju… dnes ještě na chvíli neumřelo. Už je jen takové slabounké, babí, ale o to krásnější...
24.09.2017 17:21
Yasmin
Je to úžasné, číst něco takového. Ten smutek tu rezonuje... když z posledních sil umírá léto... Je moc krásná.
14.09.2017 20:32
Děkuji… Jsem moc rád, že ses zastavil a že Ti stála za pár slov. Vážím si toho!
14.09.2017 10:59
Poslední dobou je čas mým nepřítelem, takže čtu a komentuju věci, které mi opravdu stojí za to. Tohle je jedna z nich. Není o tom, jestli jí dokážeme dokonale porozumět. Je a není to potřeba. Koneckonců si to nese už v názvu.
09.09.2017 22:14
Amelie M.: Rozumím… Je pravda, že se mi tam toho sešlo víc a že má ta báseň několik rovin. Pro čtenáře je asi neuchopitelná. Ale možná je to dobře, kdo stojí o smutky :) Díky, že jsi četla...
08.09.2017 21:28
já ji čtu už poněkolikáté a teprve teď mám pocit, že jsem do ní možná trošku pronikla.. ale kdo ví, jestli správně.. má takové zvláštní kouzlo a musí se nad ní přemýšlet, líbí se mi to, i když mi dává zabrat..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.