Yana: Děkuju ti... ale myslím, že to bylo začátečnické štěstí a taky kouzlo okamžiku :-) U téhle básně to bylo slabší, ale chci na tom pracovat, tak možná časem nahrávku opět přidám.

slnečnica: DDD: Moc vám děkuju!

Klaron: Děkuji. Máš s tou nahrávkou pravdu, neumím to, tak to všelijak zkouším a učím se... a k čemu by bylo učení bez zpětné vazby, že:-)

Timothy A. Postovit: Děkuju!

Severak: To jsem ráda, díky, ale stále váhám.

Nakonec jsem ji pustila ještě příteli a nádherně nám prozpívala byt... Jen jsme tak seděli a v němém úžasu poslouchali. Pustím si ji ještě jednou na dobrou noc (k té sbírce básní prostě budu potřebovat ještě cd).

Na to, jak je mini, je dost dobrá. Výstižná.

Nejprve jsem si ji přečetla, to mě velmi zaujala obsahem, zpracování se mi sice líbilo, ale až tak moc nevynikalo. Teprve až když jsem si ji poslechla, každé slůvko zapadlo na své místo... je krásná. A ten klavír! Úchvatný. Zase to lehce zavonělo Nohavicou, možná je to tou personifikací Naděje, takové motivy s ním mám spojené. Pravda a Lež třeba. Ale to není vůbec na škodu, naopak. Je mi to moc blízké, taková píseň. Taky občas nalézám jiskry v hromadách popela, jen je smutné, když někdy ty jiskry před mýma očima zhasínají. Ale máš pravdu... ještě pořád je Naděje! Děkuji za něco tak mile dojemného, pohladilo mě to na duši.

Jiří Turner: Děkuju!

Severak: Nechám to zatím uležet a uvidím, jak na mě bude působit s odstupem. ;-) Takže zatím určitě nechávám.

puero: Určitě má, mně tam ale přišel zrovna ten fénix. Nemyslím ale, že by byl až tak zprofanovaný. A v dnešní době je klišé snad už vše. Jiným vyjádřením, které mě napadalo, bych zase opakovala sebe. Nějak mi dneska klišé nevadí, ale chápu, že tobě může. Díky za názor.

Orionka: Zamila: Díky za pěkné komntáře, jsem ráda, že se líbí. Přidala jsem nahrávku, ale nejsem si úplně jistá, jestli ji mám nechat.

Nádherná. Mě naopak "z dřeva mlčeného" nadchlo snad nejvíc. Naopak takovýhle novotvar je to, co báseň pozvedne o trochu výš, dá jí nový rozměr. A čtenáře pohladí a vryje se mu pod kůži, protože tvá vyjádření jsou neotřelá, hledáš (a nacházíš) nové způsoby, jak vyjádřit něco, co jiným vyjádřit nejde. To mě baví. To dělá tvou poezii jedinečnou.

Skvělá, meditační! Bavila mě, povznesla mě a ten přednes je lahodnou třešničkou na ještě lahodnějším dortu.

Ha! A já ji přečetla už dvakrát. A to je co říct, na tak dlouhou báseň. Je to trochu jako úryvek z deníku ve verších, tím víc mě to oslovuje. Má to vtip a milou nadsázku, ale zároveň to nic nepřehání, je znát, že se za tím skrývá vážnější téma, které je moc příjemně odlehčeno, tak akorát. Navíc je to originální! Prostě pěkný počtení, alespoň tedy pro mě.

Krásná... Všimla jsem si toho i u jiných básní, máš zvláštní styl, takový prozaický, chvílema jsem si skoro nebyla jistá, jestli vlastně čtu báseň, ale líbilo se mi to a poetika je v tom určitě. Někdy mě takováhle poezie baví víc než jakákoli jiná a dneska jsi mi sedla do noty.

Taky znám místa, kde jsou hvězdy stejné, jako je viděli předkové. A také znám spoustu lidí, kteří taková místa vyhledávají. A to jsem rodilá pražačka, takže přesně chápu, o čem píšeš. Já na nebe koukám vždycky, i na městské s vybledlými hvězdami... o to víc si pak užívám, když jsem někde, kde zaří naplno.

Ta druhá půlka na mě taky působí trochu kostrbatě, a to jsem ji četla tolikrát (i nepřihlášená), snažila jsem se vymyslet, jak to číst, aby mi zněla melodicky, ale pořád to tam nějak drhne. Je to škoda, protože první čtyřverší je skutečně krásné a úžasně plyne a myšlenka mě také oslovuje. Myslím, že by stálo za to si s tím ještě pohrát, můžeš přeci zanechat stejnou myšlenku a jen trochu změnit formulaci... ale je to samozřejmě na tobě. :-) Napadlo mě třeba toto, taky to není dokonalé, ale spíš tak pro ukázku, jak jsem to myslela, pro inspiraci:

ladnost v tom nebyla
a přece tančila

a to mne konejší

že její duch
je než tělo silnější

slnečnica: DDD: ŽblaBuňka: Moc vám děkuju!

Orionka: vanovaso: Máte obě pravdu, děkuji za pěkné komentáře.

Yana: Poznalas správně, je vidět, že to sama znáš... No vidíš, my si to snad neřekly ani teď, ale je to tak nějak jasné (ne samozřejmé) z toho, jak se k sobě teď chováme (mluvíme) a máme k sobě zkrátka blíž. Děkuju!

Severak: Budu se tvářit tajemně :D