I když na další čtení... si nejsem pořadím tak jistá.

Nebylo před chvílí prohozený 4. a 3. řádek? Přišlo mi to lepší. Ale možná si to jen špatně pamatuju. Každopádně hezká miniatura, líbí se mi, i když osobně chci obojí (-: Ale ten pocit chápu a je hezky vyjádřený.

Psavec: Díky!

A silný závěr, až z něj zamrazilo...

Mně se to líbilo. Hezky barvité cestopisné zápisky. Super jen tak si číst a nechat vyvstávat obrazy před očima.

Rohatý: LadyLoba: Gimo73: Díky za čtení a reakce.

Orionka: Ano :-) Je tam i tahle rovina, to je pravda.

koiška: Díky!

Pěkné.

Tahle se mi z tvých dalších na podobné motivy líbila nejvíc.

Touhle cestou jsem to zkoušela, bohužel moc nefunguje. Myslím, že je fajn najít mezi myšlením a cítění zlatý střed, nepodléhat příliš ani jednomu extrému. Ale s klíčem v bytí souhlasím. Zajímavý dílo s myšlenkou, líbí se mi.

Zajímavá. Trochu mi ale pokulhává rytmus, škoda.

Lokin: Gimo73: LadyLoba: Moc děkuju, udělali jste mi radost. Je to tam, z naštvaní totiž může vzejít síla. A tenhle text je naštvaný dost - na hlasy společnosti a všechny udělovače nevyžádaných rad a soudů, aniž by prošli byť pár kroků v mých/našich botách…

Adam Bílek: Tak tohle mě moc těší! Fakt děkuju za tak pěkný komentář. A myslím, že dokonce většina pocitů je platných bez ohledu na gender, prostě jsou univerzálně lidské. Ale taky mě to občas udiví, to uvědomění, že se přes některé odlišnosti mnohdy cítíme přinejmenším podobně.

puero: Neponaučitelný čtenář.

puero: Já myslela, že ta báseň hovoří o mém postoji k nevyžádaným radám zcela jasně. Ještě imperativ na mě, fuj.

puero: :D :D :D Vidíš, ještě kyselá jsem k tý zahořklý zapomněla. Ale kdo říká, že nejsem že jo, třeba jo;) Velký písmeno mívám na začátku vždycky.

Gimo73: koiška: Děkuji za čtení a moc milé komentáře.

Psavec: Miňko: Moc děkuji oběma.

Čtu už poněkolikátý a je to nářez. Nevím, jestli pro to, že si tam projektuju to svoje... ale je napsaná skvěle. Až teď na několikátý čtení jsem to nějak skousla a sednul mi i ten závěr, který mi na první čtení drhnul a trochu vadil. Ale chápu ho.

Ten začátek, celá první půlka... je síla. Možná je to jen o "obyčejném" lhaní, ale já v tom vidím úplně jasně a děsivě popsanou emoční manipulaci, citový vyděračství. Čím dál víc. I ta extáze v jeho očích, protože ti nejhorší...ti z naší bolesti žijou. Z toho, že mají kontrolu a skrze hrané a naučené emoce tahají za nitky opravdových pocitů. Možná tam vidím úplně něco jiného, než jsi tam vepsala, ale dostala mě. Něčím mi připomněla moji Sílu soli. Díky, že jsem mohla číst.