Škoda narušeného rytmu v první strofě, pak už to plyne hezky.

Severak: Přesně na totéž jsem si při čtení taky vzpomněla a začala si to hned zpívat!

Yana: Amelie M.: Děkuji za pěkné komentáře. A Yani, napsala jsi to moc hezky a máš samozřejmě pravdu, taky mi pomohla nahlížet na mnohé věci jinak a pochopit je. Nezbývá než doufat, že můj a její čas ještě neskončil. Díky za takový komentář, namísto frustrace přichází pokora a vděk, že jsem se s ní vůbec kdy setkala.

Jiří Turner: Opravdu píšeme básně pro čtenáře? Nebylo by příliš prvoplánové psát čistě jen proto, aby se autor zavděčil čtenářovi? Nemůže se stát, že by básník psal z jiného popudu? Třeba čistě jen proto, že ho cosi neovladatelně nutí snažit se vyjádřit nevyjádřitelné, jakási vyšší síla vede jeho ruku po papíře a básník se bez možnosti utéct stává prostředníkem mezi vesmírnou silou a běžným světem, podléhá našeptávání múz a nechává ožívat poezii pod svýma rukama? Nemůže básník tvořit poezii z nutkavé potřeby vyjádřit svoje pocity, prožitky svého nitra, nebo jen zaznamenat svůj náhled na svět, či jen zachytit detail, dojem, moment, který by očím nebásníka utekl? Nemůže umění sloužit třeba jako prostředek sebepoznávání? Čtenáři nejsou DŮVOD pro vznik poezie, ti stojí na samotném konci celého procesu, ne na začátku. Copak by báseň nebyla básní, kdyby ji autor nedal někomu přečíst? Básník může své dílo sdílet s ostatními, ale není to podmínkou pro jeho vznik. Umělec netvoří své dílo proto, aby se líbilo ostatním, ale pro potřebu něco vyjádřit nebo zachytit, a následná případná potřeba sdílení díla není příčinou jeho vzniku - je jeho důsledkem. A důvody k tomu mohou být různé - možná potřeba se zdokonalit a tedy poslechnout si různé názory, které nám dodají patřičnou perspektivu, možná radost z toho, když pak najdeme někoho, koho naše dílo osloví. Pro někoho se možná jedná o potřebu uspokojit své ego a někdo se třeba jen snaží zjistit, zda existuje někdo, kdo náš pohled sdílí a kdo nám rozumí, nebo zda zvládneme druhé dovést k zamyšlení. Zkrátka každý máme své důvody, proč se o svou poezii dělíme. A také si své čtenáře vybíráme - když naše díla zveřejníme, jsou sice teoreticky dostupná každému, ale to neznamená, že naše dílo pochopí každý. Čtenáře si tedy vybíráme již jazykem, stylem a formou naší poezie, ač možná mnohdy neúmyslně. Je-li naše poezie méně jednoznačná, je čistě volbou autora, chce-li své dílo veřejně vysvětlit, aby bylo čitelné opravdu pro každého, kdo zapne internet, nebo zvolí-li si publikum užší - takové, které si význam díla hledá (ať už nachází nebo nenachází) samo. Neříká to nic o autorově neschopnosti své dílo interpretovat.

A ještě poslední věc - vážně není rozdíl mezi čtenářem-básníkem a čtenářem-nebásníkem? Opravdu oba nahlížejí na poezii stejně? A opravdu bychom se oběma snažili své dílo vysvětlit stejným způsobem?

Jiří Turner: Děkuji za komentář. Pointa tam skutečně je, ale jestli jsi to z básně nevyčetl, nemůžu ti poradit. Ale z komentářů jsem přesvědčená, že ostatní to pochopili. Jsi básník?

Yasmin: Děkuju! Jen jeden marný nádech a zase ticho...

DDD: Jo, máš určitě pravdu, ale ty dlouhé chvíle ticha jsou pro mé srdce básnířky vážně utrpení. A děkuju!

Midem: Přesně tak! Děkuju.

Pěkná. Ten pocit znám...

Severak: Zcela záměrně. ;-) Neboť mě s onou osobou velmi spojoval právě on a jeho písně.

Megynka: Děkuju ti, Megynko, za všechny tvoje krásné komentáře! Vážím si toho.

No jasně, že každý má svůj specifický styl, ale ten tvůj mi připadá hodně odlišný. S těma prožitkama určitě souhlasím. A taky hodně záleží na životním postoji.

No to vážně nemáš zač. Já tě čtu celkem ráda, Náčelníku, alě někdy mívám problémy tvé básně pochopit... a zjistila jsem, že většinou musím být naladěná na takové specifické náčelníkovské vlně, aby mě to oslovilo, máš prostě svůj specifický styl, který mi občas dává zabrat :-)

Ta forma není zrovna můj šálek kávy, ale obsahem to určitě má co říct. Zaujala mě. Akorát si oprav chybku, v 9. řádku máš "rozataju"...

No, taková vážně schizofrenická, ale nepřijde mi na tom nic až tak zvláštního, myslím, že si hodně lidí mluví v duchu samo se sebou:-) Ale jako báseň mě to nějak neoslovilo, není v tom pro mě vlastně nic básnického, co by mě nějak obohatilo, ve formě ani obsahu. Snad příště.

:-)))))))))

Asi už bylo vše řečeno, moc se mi to líbí! Báseň je skvělá, myšlenka taktéž:-)

To samozřejmě chápu ;-) I tak to na mě působí tak, jak jsem psala v prvním komentáři. Ale je to vlastně fajn, dá se tam toho najít mnoho, a to mě baví, dělat si vlastní výklady.

Náčelník Holá Ruka: A mně se to zase líbí víc tak, jak to tam má Nowiš.

Náčelník Holá Ruka: Ahaaa, už to chápu :D