po dlouhé době, někdy se cítím uvnitř tak volná, že mám strach, že mi srdce odletí a já už ho nikdy nechytím ...

léto končí ... https://www.youtube.com/watch?v=N1eotn3hWGQ

...probouzení se do nové (roční) doby

netřeba komentáře...tak to nefunguje (jen na okraj, poděkování patří slnečnici že mi napsala pár hezkých řádků...protože nic není náhoda a dobré věci přicházejí aby vyrovnaly ty špatné - není to teorie, je to praxe;)

o lidech, co se nikdy nemůžou ztratit

...chtít někoho znát...někdy to pochopíš snad:)

zmokla jsem, dostala zánět močového měchýře a bylo mi vyhubováno...ale za ten pocit to stálo...

život je tragikomedie...*

...když já ty odchody léta tak těžce snáším, takže v té podzimní melancholii aspoň píšu...

Co bylo, už není...

věřit nebo ne?? Nevím... ;)

opět páteční noc... nevím, proč jsou vždycky tak zajímavé... ale co, aspoň mám o čem psát... :D

a tak, nemůže být pořád veselo..

zděšení z pravě přečteného článku..

musela jsem, ten film mě poznamenal! Pouštím to ze sebe, ššš, ššš ...radši se na te film koukněte sami...kdo ví, ví, kdo ne nic nepovím, protože byste přišli o ten zážitek;)

...některý dny...prostě vážně nemají smysl...("jéchecheche!:D:P)

Tahle báseň plná vzdoru mne napadla právě v ono osudné datum loňského roku, kdy i na mne dolehlo cosi neblahého. /Proto ten název!/ A stejně jako v těch, kteří ten masakr zažili, i ve mně se probudil vzdor proti neblahé sudbě osudu! I když depka tvrdě mučí moji duši bolavou, nepadnu jí do područí, mám dost tvrdou hlavu svou! A ač z očí slzy kanou, rty zpívají nový hit: Sny mé krásné, nashledanou! Sejdem se, až bude líp!

..hledejte pavoučí sítě se vzkazy :-)