|
...když já ty odchody léta tak těžce snáším, takže v té podzimní melancholii aspoň píšu...
|
.
už zase ve městech prší
a řasy usínají na okapech
mlží se nám potichu sny
a už se tolik nedotýkáme
větru,
písku,
lásek,
přání
a všechno kolem je tak zvláštně povědomé
jako to melancholické deja vu
když pomalu končí poslední kapitola
a nechce se nám už
poslední stránku dál číst
protože od konce nás dělí
už jen nádech
a poslední
výdech
léta
.
už zase ve městech prší
a řasy usínají na okapech
mlží se nám potichu sny
a už se tolik nedotýkáme
větru,
písku,
lásek,
přání
a všechno kolem je tak zvláštně povědomé
jako to melancholické deja vu
když pomalu končí poslední kapitola
a nechce se nám už
poslední stránku dál číst
protože od konce nás dělí
už jen nádech
a poslední
výdech
léta
.
29.10.2015 20:03
Yasmin
Nořím se do tvé melancholie a je mi v ní moc hezky. Odcházení léta je takové smutné, a přece krásné (v tvém podání určitě :-) )!
20.10.2015 10:18
DDD: v tom prošedivělém dni mě tvůj komentář zahřál:) jsem ráda, že působí opravdově...protože všechny tak nějak žiju:) a mám stejný pocit i z tvých básní:)
20.10.2015 09:13
Krásná slova. Cítím to podobně. Mám tvoje básně moc rád. Jsou pro mě prostě opravdové. Díky za zážitek :-)
19.10.2015 13:42
Moc pěkné, s náladou. Někdy stačí jen slova a je to víc než všechny rýmy a tak.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.