Dnes trochu jinak...

....co nejde říci, zkouším si psát....

nevím, co mě to popadlo :D to ta večerní nostalgie :/

Starší "hra se slovy"

neumím si pomoct, nenávidím to, nechci to už zažívat a trhá mi to srdce...když je někdo vaší součástí(a ani to nevíte) a pak se to všechno zničí (a vy najednou všechno pochopíte) AU!

..Rány osudu si zasedly na naši rodinu a já už toho mám dost..jakoby vždy mohlo být ještě mnohem hůř, i když už hůř je..Tolik bolesti - kdy to skončí?!

Vnuknutí mi přistálo na mysl při jedné moc příjemné ranní stolici.