Píseň labutí

Lesklé spirály sluneční
stékajíce po nebi se smějí.
Konejší i hlubiny duše,
kde temní draci dlí...

Tam, v temné dálce,
vzniká další pokušení,
jež pohlcuje ty největší balvany,
ale i štěstí.

Zprvu se jeví jako přítel
- bratr z boje, není zrádný.
Však poznáš-li ho přesněji, zříš,
že kryje se za svůj první zjev.

Pak podrazí ti nohy a pošle do hlubin
vše, co sis vydobyl,
jako když hodíš pírko do ohně
- jen tak to zahodiv
směje se ti do očí
a ty úzkostí pláčeš...