Pro tebe

Městem kráčím, tělo ztrácím
proč tě s ránem nenacházím?
Ty's byla můj jasný cíl,
já kráčel za ním tisíc mil.

Šel jsem za ním v dešti, v bouři,
ztrácel se mi v mlžném kouři.

Já však stopu vždycky našel,
ikdyž občas s potíží,
na okraj pekel jsem i zašel,
teď mě to už netíží.

Zbavil jsem se té své touhy,
toho prokletého závaží.
Pro mě jsi teď průvan pouhý,
vždyť světlo tmy si neváží.

Spláchnul jsem tě do městské stoky,
ikdyž jsem tě hledal roky.
Nemá smysl čekat víc,
pro tebe jsem jen pouhý nic.