10.04.2010
12
den je malinký
to tehdy slyšíš praskat sklo

a zase další kousek duše
ta černá, lesklá kapka tuše
se rozpila do zakázaných míst...

tím si buď jist

tím si buď jistojistá
Maria Panno čistá

den je malinký
to tehdy slyšíš praskat sklo


a zase další kousek těla
tvá černá řasa když se chvěla
se rozpila do bezvýznamných vzdechů...

omamně voní po mokrém mechu

omamně voníš heřmánkem
Maria Panno s beránkem

den bývá malinký
a znovu slyšíš praskat sklo

a zase další kousek srdce,
touto chvílí navěky drcen
se rozpil do noční košilky

na zemi naše lentilky

na zemi tento malinký den
Maria Panno


zapomeň

 29.02.2016 14:35
ioreth: Ale áno, vnímam tam tú bolesť, cítiť ju tam poriadne, čo však nie je výčitka iba konštatovanie. Poézia je aj o bolesti predsa, rovnako, ako život sám.
 11.04.2010 17:03
 Lilien
ano a pohltí aniž by dala najevo proč
 11.04.2010 13:47
no dobře, emo básnička to fakt není:D ale myslím si, že je právě taková, že na každého může dýchnout něčím jiným
 11.04.2010 13:42
 Lilien
Necítím ji pozitivně, ale také né příliš smutně.
 11.04.2010 13:04
často není všechno na první pohled takové, jak se zdá...stačí se "malinko" víc zamyslet:) ale pokud je pro tebe báseň pozitivní, taky dobře:)
 11.04.2010 09:48
 Lilien
Právě nevypadá, proto mi to poslední slůvko malinko pokazilo.
 10.04.2010 20:43
padla mi do nálady... dík..
 10.04.2010 16:50
jo ... pekne
 10.04.2010 12:55
protože pro mě je to báseň plná bolesti i když to možná na první pohled nevypadá...
 10.04.2010 12:54
sebejisté, snad ano:)
 10.04.2010 11:18
 Lilien
pěkné veršánky, však proč "zapomeň"?
 10.04.2010 08:28
Pěkné sebejisté. Jsme tím čím jsme.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.