holubice.

/cestovní nervy,
rozklepanou rukou míchám
latté ve velkým hrnku,
projíždějící tramvaj
rozehnala holuby,
slečna s rtěnkou se zastavila u výlohy,
odklepla popel,
kuřáci míchaj mráz a cigarety/
myslím na tebe.

V noci mě probudil dětskej pláč,
odešel jsi,
když jsem usnula,
/ach ty tvý sliby/
nemohla jsem znovu spát,
/5:17, rozbitej kávovar, zkyslý víno, ranní vykašlávání/,
vyvěšenej telefon
- zřetelně slyším,
že tam nejsi sám.
/i když je sluchátko hluchý/
To ráno jsem prožila
několik instatních lásek
a pak vypnuli proud.
/možná ses mi zrovna snažil dovolat?/

Šla jsem dlouhou procházkou
a byla mi zima na kolena,
vydechovala jsem moc horkej vzduch
a pak jsem uviděla tvý boty,
tvůj kabát, tvý ruce, tvý moc krátce střižený vlasy...
... a tvou slečnu.
Ten den vyletěla holubice z mýho srdce.