 15.01.2010 5 1487(13) 0 |
Ušli jsme spolu cestu dlouho,
teď zdá se mi to chvilkou pouhou.
Myslím pořád na tu chvíli,
kdy se mraky rozstoupily…
Byls tu pro mě a už nejsi.
Ptám se andělů, tak kde jsi?
Vidím to pořád před očima,
tu hrůzu, která moje srdce skryla.
Padáš, ležíš a umíráš…
Přece mě tu samotnou nenecháš.
Vzpomeň si, co znamená já a ty,
slíbils, že to bude navěky.
A já jsem tomu věřila,
nejradši bych se sama zabila.
Proč ty, proč – ptám se znova,
proč dokola říkám jedny a ty samý slova.
Chci, abys žil,
chci, abys mi všechno odpustil.
Tak ty mě neslyšíš?
Znamená to, že opravdu odcházíš?
Nejspíš ano…
Dnes totiž přišlo to ráno.
Stojím u tvého hrobu,
házím růži dolu.
Teď už vím, že je všechno pryč,
s tou poslední růží jsem zahodila i klíč.
Byl to klíč od mého srdce, lásko,
neměj strach, už mi nikdo nebude říkat sedmikrásko…
teď zdá se mi to chvilkou pouhou.
Myslím pořád na tu chvíli,
kdy se mraky rozstoupily…
Byls tu pro mě a už nejsi.
Ptám se andělů, tak kde jsi?
Vidím to pořád před očima,
tu hrůzu, která moje srdce skryla.
Padáš, ležíš a umíráš…
Přece mě tu samotnou nenecháš.
Vzpomeň si, co znamená já a ty,
slíbils, že to bude navěky.
A já jsem tomu věřila,
nejradši bych se sama zabila.
Proč ty, proč – ptám se znova,
proč dokola říkám jedny a ty samý slova.
Chci, abys žil,
chci, abys mi všechno odpustil.
Tak ty mě neslyšíš?
Znamená to, že opravdu odcházíš?
Nejspíš ano…
Dnes totiž přišlo to ráno.
Stojím u tvého hrobu,
házím růži dolu.
Teď už vím, že je všechno pryč,
s tou poslední růží jsem zahodila i klíč.
Byl to klíč od mého srdce, lásko,
neměj strach, už mi nikdo nebude říkat sedmikrásko…
03.02.2012 - 00:33D_P
Inu čekal jsem vic - mnohem vic ...
16.01.2010 - 09:55Taky nechápu, proč se každý snaží rýmovat za každou cenu. Nech slova plynout, hraj si s nimi, nech dílo uležet a pak se k němu znovu vrať... Tohle je tak strašně násilně poskládané, až z toho bolí oči.
Neboj, však nejsi sám, jak řekla sokolička, takových děl je tady spousty... Nejhorší však je, že někteří autoři si myslí, že tohle je poezie (nemyslím Tebe).
Neboj, však nejsi sám, jak řekla sokolička, takových děl je tady spousty... Nejhorší však je, že někteří autoři si myslí, že tohle je poezie (nemyslím Tebe).
15.01.2010 - 23:05Mělo by mě to dojmout, ale nedojalo. Ty rýmy, to se fakt nedá, tady je to teď jak přes kopírák... A i ty samý prázdný slova, nic novýho... Nelíbí se mi to, je to tak strašně jednoduchý a naivní, že si přijdu, jako když veršujou prvňáčci... Nic proti tobě, jen už čtu třetí podobně laděný dílo a jsem otrávená. Zkus do toho vnést něco víc osobitýho, nějaký pěkný obraty, nebo piš volným veršem, třeba to půjde líp.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zloděj jménem smrt : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : To co se nestalo
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
luci [17], smutnakurva [16], Španěl [16], mejem [15], Lusy [13], Vlčice Bella [5], Tereza [1], LameHand [1]» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
