To co se nestalo

Říct by toho hodně chtěla,
jenom kdyby vůbec směla…
Co asi cítil, když se dotkla jeho tváře letmo?
Ji to tenkrát celkem smetlo.
Ten pocit – už necítila dlouho,
myslí na něj a nemůžu usnout touhou.

Jo to jsem celá já,
ne sama - přesto nešťastná.
I moje sny teď patří tobě…
Jenže co to vlastně je v týhle době…

Necítím teplo tvejch rtů, ani tvoji vůni,
nevidím tvůj úsměv, ani lesk tvejch očí.

Nezapomeň, že oči ti toho hodně prozradí,
v těch mejch uvidíš, že mě to vlastně ani nevadí.
TOLIK POCITŮ
Já se ale spokojím i s málem, když to za to bude stát,
jenže jsou to dva odlišný světy – i když mě máš rád.
Tak co kdybys mě zkusil chytit za ruku,
i přes to, že nebudem mít žádnou záruku.

Víš, možná to tak je lepší. Možná to tak i lepší bude… když to nevyjde…