Vyznání a zklamání

Řiká se, že svět má sedm divů,
vysuté zahrady, či Egyptské pyramidy?
Ne, jediný div jsi ty!

Krásná jak orchidej,
co právě rozkvetla.
Voníš jak růže,
ta květina barevná.

Tvé vlasy jsou jak pavučiny,
utkané ze zlata.
Tvé oči jsou jak hořící plameny,
co obměkčí i kata.

Někdy sotva doutnaj, jindy žhnou,
ale nikdy nezhasnou.

Tvé rty jsou jak dva pytlíky,
naplněny touhou.
Zacházej s nimi opatrně,
jen ať se nerozsypou.

Tvá duše jak běloba-
bílá a čistá,
Jak duše andělova,
okřídleného amora.

Když jsi se mnou,
vidím i hvězdy ve dne,
Mé srdce puká láskou,
láskou k tobě.

Ani nevíš, kolikrát jsem tě chtěl říct:
Miluji Tě! Buď se mnou.
Ale nešlo to,
nevím proč.
Mé city jen po tobě řvou.
Asi se bojím,
a tak si sahám na to nejhlubší dno.

A tak městem bloudím,
sám a sám.
Hledám ve dne hvězdy,
ale žádné nevidím.

Utápím se v oceánu,
oceánu samoty.
A marně doufám,
že zachráníš mě ty.

Řiká se, že svět má sedm divů,
vysuté zahrady, či Egyptské pyramidy?
Ne, jediný div jsi ty!