přidáno 13.10.2009
hodnoceno 1
čteno 1723(9)
posláno 0
Lidé jsou jak kořeny
a se zemí jsou spjati.
Kostky osudu jsou vrženy,
k čemu něco si lháti.


Až jeden kořen povolí,
kdopak si toho všimne?
Vždyť jen strom to zabolí
a stromy-rostou všude jinde.


Až zhyne těch stromů víc,
nedělej si z toho nic.
Narostou jiný,to jsou Tvá slova,
porostou dál znova a znova.


Ale až půjdeš místem,
kde bývaly lesy,
možná si vzpomeneš...živote,kde jsi?
přidáno 13.10.2009 - 16:48
Hanička
super... moc se mi líbí... krásné přirovnání a fajn rýmy... tady i ani nevadí, že některý jsou už dost otřepaný..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kořeny : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Já a Ty

» narozeniny
Ajaks [18], ioreth [16], nadja204 [15], Alasis [14], juliette8 [13], Havíř [10], Krusaidr [7], Kavi [2]
» řekli o sobě
Mitzi řekla o LoveWillTearUsApart :
Byl jednou jeden sladký sen, který vlastně možná ani nebyl tak sladký... Na to, abych pohádku dokončila, nemám nervy, zbývá mi jich už jen na snění.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming