přidáno 10.10.2009
hodnoceno 2
čteno 1646(20)
posláno 0
Andělská křídla jsou polámaná,
on chce vzlétnout,ale nemá sílu,
teď svou bitvu musím vyhrát sama,
lásku jsem ztratila,ale mám svou víru.


Minulost je pryč,jen střepy z ní zbyly,
ty střepy se slepí vždy na malou chvíli,
vzpomínky nás vrhají do bezcitné němoty,
která šeptá do ticha,dvě slova-JÁ a TY.
přidáno 12.10.2009 - 20:17
myšlenka pěkná, ale zas není nová...

o andělech píše každý puberťák, rýmy jako sílu - víru, neberu... ten kdo aspoň trochu čte díla ostatních, už by si to ani neměl dovolit...;) nic proti, prostě je toho všude mrtě...

a taky by to chtělo pro oko oddělovat čárky
přidáno 11.10.2009 - 09:52
Líbí se mi tvá odhodlanost jít dál, i když to ještě bolí.:) Vyhla bych se tomu andělskému klišé, zvláště v prvním verši a celkově bych se pokusila o nějaký alternativnější pohled na věc - pro mě jako pro čtenáře to zůstává šedé...L.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Já a Ty : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Kořeny
Předchozí dílo autora : Nemocné srdce

» narozeniny
EmoticoneDonie [13], KOMFORNOT [11], ewon [11], Samael [10]
» řekli o sobě
prostějanek řekla o Lizzzie :
Hvězdy jsou jak slunečnice nad Brnem... nebo jak to bylo? :) super básnířka :)..... její básně mě vždy chytnou a nepustí... protože je z nich cítit úžasná člověčina :) a nejen ta :) ... a Brno je další plus :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming