až teď jsem v sobě našla tu sílu...
přidáno 24.11.2007
hodnoceno 2
čteno 1661(21)
posláno 0
Vidím Tě umírat
na bílém lůžku
v prázdném bílém pokoji.
…Na stole chladne čaj…

Chci Ti vdechnout život
horkým dechem,
tiskneš rty pevně k sobě,
aby ses neprořekl.

Nepláčeš,
žil jsi důstojně,
a také tak umíráš.
… Jsi krásný člověk…

Pláču,
opustila jsem Tě,
miloval jsi mě,
krutě jsem Ti ubližovala.

Tisíce minut,
stovky hodin,
desítky měsíců,
čas mě napíná na mučidlech.

Byla jsem dítě,
které jsi učil,
vím to,
kdo jiný by mě naučil žít?

Zatopil jsi v kamnech,
aby mi bylo teplo
a vyprávěl jsi
o tom, jak uchovat krásné obrazy.

Umíráš,
svírám v ruce obrazy,
nedám Ti lék,
zabil by Tě.
přidáno 21.12.2008 - 22:45
neuvěřitelně smutné a silné.....osobně obdivuju každého, kdo tohle umí napsat..já to asi nikdy nesvedu i když bych moc chtěla
přidáno 24.11.2007 - 14:33
Já vím, že tohle šlo přímo od srdce...Nikde se to nezdrželo...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dědečku, : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Na svoji hruď mojí krví
Předchozí dílo autora : Stáří a smrt

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku