prosím o upřímnou kritiku...
přidáno 22.11.2007
hodnoceno 9
čteno 1862(44)
posláno 0
Pro dnešní společnost jsou bohužel některé věci tabu a tak se o nich nemluví. Snažíme se jim utéct. Na diskuze o nich se totiž máme příliš rádi. Po tom, co jsem viděla dědečka umírat v bolestech, se nemůžu, ani nechci ubránit úvahám.
Neustále mě spalují slzy. Takové ty, které nejdou zastavit, nejsou vidět a pálí přesně v okamžiku, kdy člověk večer sám usíná ve tmě a má pocit, že nemá pro co žít. Proč jsem s ním více nemluvila? Proč jsem si ho víc nevážila? Proč jsem mu nedávala víc svého času? Byl sám na chalupě a propadl alkoholu. Nikdo si s ním nepovídal, všichni ho jen hlasitě odsuzovali. Proklínáme jiné za vlastní chyby. Nikdy si neodpustím. Když jsem u něj byla každý den, kdy umíral, bylo pozdě…
Každý den jsem přicházela do motolské nemocnice, pokaždé jsem v sobě měla naději. Naději, že uslyším jeho smích. Ležel mezi starou umírající paní a pánem. Bojovali sami se sebou a tisíci minutami, proti kterým si připadali bezmocní. Nepřipouštěla jsem si, že děda bojoval také.
Vešla jsem do depresivního bílého nemocničního pokoje a děda se pokusil usmát. Byl to ten nejbolestivější úsměv, který mi byl kdy věnován. Chtěla jsem vytrhat všechny hadičky držící ho při životě, obejmout ho a dát mu sílu. Měla jsem pocit, že o ni nestál.

„Klárko, dej mi prosím ten polštář výš.“ Ta prosba mi zní v uších. Nikdo jiný než my, jakožto rodina, mu nevyhověl. Nikdo nerespektoval žádné jeho přání. „Udělějte si to sám“, to mu odpovídala sestra. Chtěl studený čaj, ne horký. Stejně když jsem vešla, viděla jsem páru stoupající z hrnku. Mávají nad mým dědečkem rukou a chodí okolo něj jako okolo mrtvoly. Děda není mrtvola a nebude! Mají právo umírat jako faraoni ve strověkem Egyptě, nemyslíte? Proč by se jim nemělo dostávat úcty? Ano, samozřejmě, pro ně byl skutečný život přípravou na posmrtný. Ale proč stáří nemůže být jakýmsi krásným rozloučením se životem, který stále tak opěvujeme a oslavuje? Sestra byla zničená životem. Věřím, že kdybych viděla umírat tisíce krásných lidských bytostí, měla bych srdce zničené a bylo by pro mě těžké usmívat se. Jenže naše zaměstnání je naše volba. Proč tedy dělá tuhle práci? Možná by měla jít hledat druhý dech třeba na pozici sekretářky. Ona si ho přece nemůže dodávat prostřednictvím vysílených lidí bojujících se smrtí.
Dědeček potřeboval někoho, kdo by s ním mluvil, kdo by s ním mluvil s úctou. Kdo by mu dal alespoň maličký pocit lásky, něžné pohlazení a pevné obětí. Jistotu… Bezpečí… Práce lékaře přece nekončí podáním přášků. Život nikdy nepůjde zachránit jen chemií, ať je už technologie jakkoliv daleko. Možná to leží teď na nás… Stát se dobrými doktory a pečovat o naše pacienty nehledě na naše rozpoložení.

Tím to všechno bohužel ještě nekončí. Často vidím vysmívající se mláděž starým lidem. (Sedí zatvrzele na svých místech v tramvaji a odmítají se jich vzdát.) To je to nejubožejší, co můžeme udělat. Vysmát se je nejjednodušší cesta, pomoct je cesta nejlepší.
Uvědomme si prosím, že oni nikam nespěchají. Mají dost času. Oni nejsou ti, kteří by se měli měnit. Oni nejsou ti, kteří se vzpínají lidské přirozenosti.
Nechtějí jen obléct, uvařit a obstarat nákup – chtějí společnost. Dopřejme jim jí. Neutíkejme. Oni mají co dát. Nebudou to hodiny bujaré zábavy. Budou to hodiny té nejpravdivější lásky. Nejchte je mluvit, dozvíte se nejtajnější tajemství. Tajemství, které Vám svět neprozradí. Ptejte se na jejich mládí, zážitky, lásky, sny…
Svět maldých je krásný a osvěžující. Je v něm obsažená určitá část podstaty světa. Jenže ty zbývající jsou navždy ukryty ve světě zkušenějších a větších.
Nutí mě dotknout se i eutanazie. Ano, my samozřejmě, jakožto svobodné bytosti, máme právo rozhodnout o konci svého života, ale skutečně veříte, že tak jak jsme svobodní jsme i silní? Že dokážeme s touto mocí přiměřeně zacházet? Není to jen další útěk? (…) Útěk od starostí, od povinností, od komplikací, od boje….?
Bojíme se smrti a raději se zavíráme do spěchu a máme pocit, že se jí vyhneme.

Bolí je to. Jsou staří, ale JSOU. Chtějí žít dál.
Když to nebudeme my, tak kdo jiný?

Chci poděkovat všem těm, kteří mají respekt vůči seniorům, všem těm, kteří se nevysmáli tomuhle textu. Chtějí dál žít, mají právo na svůj čas a kus úcty, Museli vydržet mnohem víc než my. Jednou, ač nechcete, budete na stejné pozici.

Dědečku, odpusť…

přidáno 05.02.2009 - 21:55
Úžasný...a neuvěřitelně reálný....chtěla bych vrátit čas abych mohla jistým lidem vynahradit to, co už nikdy nebudu moct udělat.
přidáno 06.08.2008 - 01:04
Je to nádherná úvaha, líp by se to snad ani říct nedalo.....a s tím, že bychom měli chovat v úctě starší, máš naprostou pravdu. Sice ještě občas bojuju s rodičema, ale snažim se jim vyjít vstříc místo urputnýho a nikam nevedoucího boje. Člevěk se takovýma zbytečnostma, jako je nesmyslné vzdorování, akorát vysiluje a připravuje o svůj drahocenný čas tady na Zemi.
přidáno 16.01.2008 - 18:46
Vysmiat sa tejto úvahe? Pokiaľ viem, tu nieje nič na smiech, skôr k plaču.
přidáno 15.12.2007 - 19:58
Stáří si zaslouží být drženo v úctě.....v ohromné úctě. Čas nám poběží všem, ale né každý zestárne....v jistém slova smyslu. Jen ten, kdo v životě nabere vědomosti a zkušenosti dojde moudrosti.....a z tohoto úhlu pohledu zestárne.

Avšak nejen takových je třeba si vážit.

E
přidáno 07.12.2007 - 23:48
hodne jsem o tom premyslela... mas pravdu... dekuju, o kritiku jsem prosila, jelikoz jsem to psala ve chvili, kdy jsem mela strach, ze neumim psat prozu... mas pravdu a velkou... na te uvaze je pravda vse - do posledniho pismene.... ja se driv neodvazila, je to neco, co jsem v osbe dusila a az ted to nejak vyplynulo..
btw, dekuju za vsechny Tve komentare (liter).
přidáno 07.12.2007 - 20:30
Na tvé úvaze se mi nelíbí to, že máš zapnutý hodnocení a prosíš o upřímnou kritiku. (pokud je ta úvaha psaná podle pravdy)
přidáno 26.11.2007 - 12:09
... jsem už taky, ... skorodědek ... *- ... a mluvíš mi z duše ... škoda že nejsi má dcera, ... a nebo vnučka ... :-((
přidáno 26.11.2007 - 11:10
Klárko, tleskám, i když to není zrovna na místě. Jsi šikovná, víš...dojalo mě to. Tvá vážnost a oddanost. Umíš milovat...
Děkuji.
M.
přidáno 23.11.2007 - 15:20
na tomhle není co kritizovat... i my jednou budeme staří a slabí a s moudrostí v očích se budeme dívat na to, jak si ti mladí kazí život vlastní hloupostí...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Stáří a smrt : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Dědečku,
Předchozí dílo autora : Symfonie ve dvou

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Casino-hry.sk

Kasina Slovenske.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

© 2017 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku