 31.07.2009 1 1696(10) 0 |
Nebojím se tmy, protože mě objímáš
Touhou po mých dotycích se zajíkáš
A v tichu zní šum motýlích křídel
Chci usínat v tvé náruči bezpečí
Něžná náruč jež všechny zklamání vyléčí
A spánek mě halí víc a víc
Do vlasů mých skrýváš oči
Kéž ta chvíle nikdy neskončí
Ať jsi stále se mnou, navždy…
I nesmělý sladký úsměv tvůj
Ozáří tu temnou sluj
Hlubin našich zkažených srdcí
Dva diamanty v očích tvých
A v duši mě pálí hřích
Naší zakázané lásky
Touhou po mých dotycích se zajíkáš
A v tichu zní šum motýlích křídel
Chci usínat v tvé náruči bezpečí
Něžná náruč jež všechny zklamání vyléčí
A spánek mě halí víc a víc
Do vlasů mých skrýváš oči
Kéž ta chvíle nikdy neskončí
Ať jsi stále se mnou, navždy…
I nesmělý sladký úsměv tvůj
Ozáří tu temnou sluj
Hlubin našich zkažených srdcí
Dva diamanty v očích tvých
A v duši mě pálí hřích
Naší zakázané lásky
31.07.2009 - 17:43Místy je moc pěkná, líbí se mi slova, který používáš. Ale na druhou stranu - je to prostě trochu klišé a nepřináší nic moc nového. Pořád ještě je ale hodně nad průměrem.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V tvé náruči : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Láska prochází hlavní revolveru
Předchozí dílo autora : Pitomá písnička o lásce...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
(ne)známá_firma [17], Hugo Zhor [15], Ronielin [15], boruvka [13], ivča [12], panarakain [12], Nicol [11]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
