Maminčiny putovní tábory

Pole rozléhá se do dálky,
ty stojíš na kamenech,
které jsou v kupce sestaveny,
svou rukou jak při vojenské přísaze
hlídáš své mládí a snění.

Dále pochoduješ jak velitel roty
s kamarádkou u silnice,
vážíš si okamžiku,
který tu je a nikdy více.

Po chvíli věštíš,
jak Libuše věštila slávu Prahy,
ten den jsi světice,
život je dokonalý.

S kamarádkou jsi jedno srdce,
prožíváš příběh, který nebolí.
Vzpomínáš maminko?
Na ty putovní tábory.