|
Věnováno mé přítelkyni, jejíž slůvka jsou, co hojivý balzám...
 21.07.2009 1 1089(9) 0 |
Tobě drahá přítelkyně chtěl bych říct,
že knihou mou jsi, v níž chtěl bych číst.
Jsi květinou, jež jemně voní,
jsi květinou, jež květy kloní.
Ty květy nektarem slov oplývají,
ty občerství a znavenému sílu dají.
Vždyť v dnešní době přesmělé,
těžko hledat přítele.
Přítele, jež nezradí,
a slůvky svými pohladí.
Když též potěší Tě slůvka má,
To největší jest pro mne poklona!
že knihou mou jsi, v níž chtěl bych číst.
Jsi květinou, jež jemně voní,
jsi květinou, jež květy kloní.
Ty květy nektarem slov oplývají,
ty občerství a znavenému sílu dají.
Vždyť v dnešní době přesmělé,
těžko hledat přítele.
Přítele, jež nezradí,
a slůvky svými pohladí.
Když též potěší Tě slůvka má,
To největší jest pro mne poklona!
22.07.2009 - 13:05Z vůně tvých veršů jistě
milé tvé zatočí se hlava,
zachvěje se lístek...
a pokud někdy květ svůj kloní,
pak tehdy, když pro tebe jen sladce voní!,
tobě ráda svou krásu dává...
milé tvé zatočí se hlava,
zachvěje se lístek...
a pokud někdy květ svůj kloní,
pak tehdy, když pro tebe jen sladce voní!,
tobě ráda svou krásu dává...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tobě. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Malířka pocitů
Předchozí dílo autora : Květy třešní.
