Život na houpačce
Život je jako květ když trháš lístky a ptáš se,
má mě rád,nemá mě rád.
Jednou si dole,jednou si na hoře.
Máš krásný ůsměv,potom zas pláčeš,
jenom ty ale víš,jestli je to ze štěstí nebo ze smutku.
Jako by z připomínky stékaly krůpěje stesku.
I květy rostou a vadnou to bude tím,
že život žijem jak světlo a stín.
Myslím,že každý z nás má srdce jako moře,
samé tajemství.
Ale srdce,to je také láska.
Někdy hřeje jak kámen drahý,
jindy bolí jak utrhlé kvítí.
Víš,že po dlouhé noci přijde ráno,
ale nevíš co přinese zítřek.
Věřím,že máme život na houpačce.
Život je jako květ když trháš lístky a ptáš se,
má mě rád,nemá mě rád.
Jednou si dole,jednou si na hoře.
Máš krásný ůsměv,potom zas pláčeš,
jenom ty ale víš,jestli je to ze štěstí nebo ze smutku.
Jako by z připomínky stékaly krůpěje stesku.
I květy rostou a vadnou to bude tím,
že život žijem jak světlo a stín.
Myslím,že každý z nás má srdce jako moře,
samé tajemství.
Ale srdce,to je také láska.
Někdy hřeje jak kámen drahý,
jindy bolí jak utrhlé kvítí.
Víš,že po dlouhé noci přijde ráno,
ale nevíš co přinese zítřek.
Věřím,že máme život na houpačce.
12.07.2009 08:15
Připadne mi že jsou to jen fráze a žádná na sebe moc nenavazuje- i když jsou tam všude protiklady- nelíbí se mi : jednou jsi dole, jednou si na hoře (=nahoře)-otřepaný , za to je pěkné : že život žijem jako světlo a stín. Taky nehodnotím....
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.