2009 smutných zpráv

Stahujou se mraky, aby jim něco neuteklo.
Stahujou se, tak jako mouchy ke mlíku.
Dělat se nedá, a tak se se vším seklo
a když už je čas, tak povídej, básníku.

Povídej, básníku, cos' nám chtěl říct.
Že máš svět v malíku, či nejsi nic.
Povídej o tom, jaks' objevil svět
a příběhy, co nejdou prožít ani za sto let.

Básněmi o suchu jsi přivolal déšť,
o lásce smrt, tak co ještě chceš?
Řekni pár příhod, co nejsou jen verš,
nazvaných Život. A námět? Co chceš.

Dva tisíce devět slzí bije lidi po hlavách.
To na Boha že byli drzí a zapomněli, co je strach.
A lámali se bez pokory v pase, ne však k pozdravu.
Ta flaška v ruce nazývá se metlou lidstva poprávu.

Dva tisíce devět vteřin trvá salva k výstraze.
Rozstřílela město z peřin i z cihel, ke vší námaze.
Až nebude, kdo umíráčkem uctí ty, co strhl proud,
pročistí se vzduch a na něm
zas se můžem nadechnout.


pár veršů navíc, který se nehodí náladově do básně, ale tematicky tam patří:

Mám značkový brejle a sedmery trenky
dvoje drahý džíny a čtyři trička tenký.
A co je mi to naplat, když všechno spláchne déšť,
jak hadry (city) plný záplat, tak si sám řekni, co seš!

Ani archa nevyplula, zůstala stát na skále,
Noe naznal, že je nula a utopil se v kořale