|
o čem tenhle počin je, to jistě uhodnete. Pro mě je to trest za píseň Miroslavský sucha (Slova Saly 89)
 03.07.2009 6 1063(23) 0 |
Stahujou se mraky, aby jim něco neuteklo.
Stahujou se, tak jako mouchy ke mlíku.
Dělat se nedá, a tak se se vším seklo
a když už je čas, tak povídej, básníku.
Povídej, básníku, cos' nám chtěl říct.
Že máš svět v malíku, či nejsi nic.
Povídej o tom, jaks' objevil svět
a příběhy, co nejdou prožít ani za sto let.
Básněmi o suchu jsi přivolal déšť,
o lásce smrt, tak co ještě chceš?
Řekni pár příhod, co nejsou jen verš,
nazvaných Život. A námět? Co chceš.
Dva tisíce devět slzí bije lidi po hlavách.
To na Boha že byli drzí a zapomněli, co je strach.
A lámali se bez pokory v pase, ne však k pozdravu.
Ta flaška v ruce nazývá se metlou lidstva poprávu.
Dva tisíce devět vteřin trvá salva k výstraze.
Rozstřílela město z peřin i z cihel, ke vší námaze.
Až nebude, kdo umíráčkem uctí ty, co strhl proud,
pročistí se vzduch a na něm
zas se můžem nadechnout.
pár veršů navíc, který se nehodí náladově do básně, ale tematicky tam patří:
Mám značkový brejle a sedmery trenky
dvoje drahý džíny a čtyři trička tenký.
A co je mi to naplat, když všechno spláchne déšť,
jak hadry (city) plný záplat, tak si sám řekni, co seš!
Ani archa nevyplula, zůstala stát na skále,
Noe naznal, že je nula a utopil se v kořale
Stahujou se, tak jako mouchy ke mlíku.
Dělat se nedá, a tak se se vším seklo
a když už je čas, tak povídej, básníku.
Povídej, básníku, cos' nám chtěl říct.
Že máš svět v malíku, či nejsi nic.
Povídej o tom, jaks' objevil svět
a příběhy, co nejdou prožít ani za sto let.
Básněmi o suchu jsi přivolal déšť,
o lásce smrt, tak co ještě chceš?
Řekni pár příhod, co nejsou jen verš,
nazvaných Život. A námět? Co chceš.
Dva tisíce devět slzí bije lidi po hlavách.
To na Boha že byli drzí a zapomněli, co je strach.
A lámali se bez pokory v pase, ne však k pozdravu.
Ta flaška v ruce nazývá se metlou lidstva poprávu.
Dva tisíce devět vteřin trvá salva k výstraze.
Rozstřílela město z peřin i z cihel, ke vší námaze.
Až nebude, kdo umíráčkem uctí ty, co strhl proud,
pročistí se vzduch a na něm
zas se můžem nadechnout.
pár veršů navíc, který se nehodí náladově do básně, ale tematicky tam patří:
Mám značkový brejle a sedmery trenky
dvoje drahý džíny a čtyři trička tenký.
A co je mi to naplat, když všechno spláchne déšť,
jak hadry (city) plný záplat, tak si sám řekni, co seš!
Ani archa nevyplula, zůstala stát na skále,
Noe naznal, že je nula a utopil se v kořale
07.11.2009 - 21:06Teď to čtu znova po nějaké době a sakra - nestahuj to vocaď, je tu to jediný co se dá číst, žádný sladký sračičky o lásce v květech třešní ani rádoby dekadence s tunou černý maskary pod očima a ponožkama adidas v nikdy nenavixovanejch gládách, prostě tak akorát.
Tak to tady nech alespoň pro mě.Prosím.
Tak to tady nech alespoň pro mě.Prosím.
05.07.2009 - 09:53No vidíte. a to jsou to jen za sebe poskládaný myšlenky, co mě napadaly, když jsem dělal v dílně a občas koukl z okna. Co teprve zbyek mých děl:-)
Zn.: Samochvála smrdí:-)
Zn.: Samochvála smrdí:-)
03.07.2009 - 21:07jedno z nejlepších, co jsem tady četla..... je to surový, psaný bez "řečiček" ...parádní ,-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
2009 smutných zpráv : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Studénka (včetně večeře)
Předchozí dílo autora : Nechci a nebudu
