můj název

to je ta prázdnota nedělního večera
nekonečnost opilýho ticha
naše nespojený dechy
topící se v našedivělém světle
levných žárovek bez záruky

podívej se z okna
„chce se ti tam ještě?“
v dnešku je místo pro
konec stejně jako
pro začátek
co máš radši?

mám už jenom síly
že by se vešla do plechovky od čaje
můžu odejít ale já
ještě nechci

/ještě nechci!../

nesnažim se zachraňovat lidi kolem sebe
nesnažim se je uklidnit že jsem v pořádku
záleží mi na tom jestli
pravý nebo levý kafe
jestli potichu nebo nahlas
a jakou barvu židle

apatie mi nenabízí uklidnění
nikdy to nebyla její silná stránka

/potřebuju vidět to světlo
jenom na chvíli

ukaž mi ho/

plus minus přežívám
potřebuju se nadechnout


nikdo mi toho nedal tolik
nikdo mi toho tolik neukázal
třebasámsebe


můj skvělej život není kompletní
bez tvýho objímání
bez tvýho pohledu když se ti něco nelíbí
bez tvýho smíchu

/už asi nikdy nebude

usmívám se/