Pro básníka

Má touha je jak vítr v lese,
zašumí, jen tak prolétne se.
Pár stromů vyvrátí i s kořeny,
potom se ztratí v kameny.

Až budem spolu někdy sami,
vznášet se touhou nad hvězdami,
tam žádný vítr nefouká,
Tvé bolístky Ti pofoukám.

Jsi moje láska zlobivá,
občas Tvou přízeň dobývám,
čtu si Tvé verše, snad už po sté,
mám Tě moc ráda, je to prosté.

Dušičko moje zbloudilá,
signály k Tobě vysílám,
má láska k Tobě sílu dá Ti,
jiskřičky do očí Ti vrátí.