(pro Marcelku)
 11.05.2009
7


Navečer zesládnou z polibků
vyprahlé Tvé rty i mé rty,
zavoní čaj - možná po šípku
a v očích zas budeš mít čerty.
Budou zářit,
budou dychtit,
budou plát,
ve Tvých tvářích
jenom smích Ti
bude hrát.

Jak vítr schovám se Ti za komínem,
abych Tě z nebe utrh’, až mi budeš scházet...
Možná se potkáme, a možná minem’...
Ve snech se toulám po Tvé Praze.

Před spaním jednu z mých pohádek
utkám Ti z veršů a z tónů
o tom, že láskou srdce se nekrade
- to se jen na chvíli půjčuje domů,
kde bude hřát se,
bude dychtit,
bude plát.
Marná práce -
je to hřích Ti
pouze hrát.

Jak vítr chytím si Tě za komínem,
až budem’ dole, tak Ti s tváře smyju saze,
svý vyschlý duše napojíme vínem
a pak si budem’ zase scházet.
 03.12.2011 22:18
Nádherný. Ale to bych mohla napsat snad u každé tvé básně (písně), musela bych se prostě opakovat:-)
 14.05.2009 19:34
 Tom
ajaj... sladkost tvych basni mam rad, ale tohle je i na mne moc... :)
 12.05.2009 12:12
Moc vám všem děkuju :-*
 11.05.2009 19:15
Bože to je nádherný... nemám slov, já prostě nevím jak komentovat tvoje díla, na to slova nestačej, nejlépe ti to nějak ukázat...
:) úžasný prostě
 11.05.2009 14:49
no jo, takhle umí jen milancholik, je to nářez! :-))
 11.05.2009 12:51
 snk
Krásná, romantika....
 11.05.2009 11:58
Ta je nádherná... Nemám slov, jen lapám po dechu! Děkuju ti, něco tak krásného pro mě ještě nikdy nikdo nenapsal. Jsem vážně dojatá, díky!:-*

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.