Uspávanka

Navečer zesládnou z polibků
vyprahlé Tvé rty i mé rty,
zavoní čaj - možná po šípku
a v očích zas budeš mít čerty.
Budou zářit,
budou dychtit,
budou plát,
ve Tvých tvářích
jenom smích Ti
bude hrát.

Jak vítr schovám se Ti za komínem,
abych Tě z nebe utrh’, až mi budeš scházet...
Možná se potkáme, a možná minem’...
Ve snech se toulám po Tvé Praze.

Před spaním jednu z mých pohádek
utkám Ti z veršů a z tónů
o tom, že láskou srdce se nekrade
- to se jen na chvíli půjčuje domů,
kde bude hřát se,
bude dychtit,
bude plát.
Marná práce -
je to hřích Ti
pouze hrát.

Jak vítr chytím si Tě za komínem,
až budem’ dole, tak Ti s tváře smyju saze,
svý vyschlý duše napojíme vínem
a pak si budem’ zase scházet.