Nejlepší obrana je útok

Vždy když jdu sám ze školy domů velmi se bojím. Bojím se sousedovo vlčáka který si volně pobíhá po okolí. Vždy když ho uvidím, leknu se, nejistě hledám únikovou cestu a když ji konečně najdu tak utíkám. Vždy když se otočím a připravuji se utéct, pes vycení zuby a začne mně pronásledovat. Kolikrát uteču jen o fous a vždy my buší srdce jak splašené. Dnes to bylo ale jiný. Když jsem ho dnes uviděl, otočil jsem se a po známé cestě běžel domů. V ulici byla ale velká dodávka která my blokovala cestu a tak jsem v panice bez přemýšlení zahnul a běžel dál. Vběhnul jsem ale do slepé uličky. Když jsem se otočil, vyděl jsem vrčícího psa, jak se ke mně pomalu blížil. Stejně rychle jsem já postupoval směrem vzad. Když jsem narazil zádama na zeď, uvědomil jsem si, že není úniku. Začal jsem rychle přemýšlet a dopředu jsem prožíval bolest, jakou my způsobí psí kousnutí. Rozhod jsem se, že se bez boje nevzdám. Vystrašen obličej jsem zaměnil za zamračený a naštvaný a ruce jsem sevřel v pěst. S výhrůžným křikem jsem proti psovy dupnul. Pes se zastavil, přestal vrčet a nejistě se na mně podíval. Pak se ale znova dal do pohybu. Ale tentokrát pomaleji a opatrněji než kdy předtím. Já ale viděl co to málo s ním udělalo a to my dodalo odvahu do dalšího činu. Popadl jsem válející se plechovku, hodil jsem ji po něm a s křikem jsem se proti němu rozběh. Překvapený pes po ráně zakňučel a jakmile mně vyděl valícího se proti něhu, se otočil a utekl. Po dvou dnech jsem ho znova potkal. Tentokrát stačilo jen dupnout jeho směrem a on už věděl že mám odvahu, že nejsem srab. Od té doby mi dal pokoj a já se nemusím bát chodit domů.

Ponaučení skryté v příběhu: Před problémem můžete utíkat, ale budete se kvůli tom u strašně trápit, a jednou se stejně střetnete tváří v tvář. Nejlepší je zaútočit jako první a netrápit se kvůli tomu. Nečekejte že se problém sám od sebe vyřeší, musíte se spolehnout jen na sebe