Jsou trochu jiné

K tomuto zamyšlení mě donutil text z bible: "Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče? Ježíš odpověděl: Nehřešil ani on, ani jeho rodiče, je slepý, aby se na něm zjevili skutky Boží.

Také my se velice často ptáme, kdo je vinen, když se setkáme s postiženým člověkem. A naše otázky jsou ještě palčivější a bolestnější pokud se to týká nás osobně. V době, kdy jsem Boží vedení a milost odmítala, mě často napadala otázka, proč a za co, Bůh potrestal mé rodiče, tím, že jsem se narodila nemocná. V té době samozřejmě nikdo nevěděl, že nemoc pro mě v dalším životě bude vlastně přínosem. A taky tehdejší doba se k rodičům jakkoliv postižených dětí odvracela. Ale rodiče to jako trest nebrali. dnes si myslím, že Bůh hlídal a ukazoval cestu, kterou máme jít, i když nikdo z nás to nevnímal. Pro většinu rodičů, jsou jejich postižené děti sluníčky a jejich život velmi obohacují.

Po mnoha letech jsem se do stejné situace jako mí rodiče dostala já. A zase padla otázka o trestu, o tom kam až sahá Boží vůle a jak se my často snažíme toto zvrátit. Pak objevujeme tu velikou Boží laskavost a milost, která je nám denně dávána, kterou mi často bereme jako samozřejmost. V tuto dobu si uvědomujeme, že náš Pán přijímá naše chyby s pochopením a dává nám sílu vše zvládnout.

V tomto čase mi víra nejvíce pomáhala překonat bolest a strach z toho co bude dál. A dnes s odstupem času, vím, že nemá smysl klást si různá proč, ale snažit se pomoci. A toto je velmi důležité nejen v osobním životě, ale také ve vztahu k dalším lidem. S naším dítětem to dopadlo dobře, ale u všech to tak není. Po celou dobu jsme měli možnost pociťovat Boží ochranu. Jsou ale však lidé, kteří svou cestu k Božímu světlu neznají, nechtějí znát, nebo nemohou najít. Často však v mezní situaci Boha naleznou, ale mnohdy svou víru ztratí. Musíme si uvědomit, že mnoho našich otázek zůstane nezodpovězeno, ale my máme možnost vstát a nabídnout pomocnou ruku, která je vedena Boží láskou, milostí a pochopením.