09.03.2009
2
1736 (13)
0
Poznání.

Spěcháš k nádraží,
v srdci novou lásku,
v kufru nesplněné touhy
a naděje, jak těžké závaží.

Životem znavena, na výlet se těšíš,
já z perónu mávám, zda vrátíš se, nevíš.

Snad poznáš, až užiješ
vášně, co hodnotu má,
s kým měla ses krásně.

Ve vášních zmítaná
na rozcestí stojíš,
o sílu k cestě, boha teď prosíš.

Vždyť nejsi tak daleko,
tak domů se vrať
a cíl ten nejasný
z mysli už ztrať.

Teplo a lásku u nás Ty máš,
tak proč bloudíš v mlze,
proč plášť mokrý máš.

Od srdce klíč máš,
snad nikdy ho neztratíš,
až vášněmi znavená domů se navrátíš.

Já přijmu Tě z láskou,
po tvářích Tě pohladím
a vášeň tu palčivou láskou Ti nahradím.
 05.06.2011 22:16
Krásná báseň. Dýchly na mě všechny ty romantické scény z filmů, kde se zamilovaní loučí na nádraží.
 09.03.2009 14:50
Hm.., jsou období, která vyřeší pouze a jedině čas,
"Pak za branou milosti
rozkvete láska z trpělivosti."
...to šeptá v tvých hvězdách hlas....

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.