Horký sníh

Prý by to nemělo smysl…
Jak vůbec můžeš něco takového říct?
Máš řecké vzorce na lidi?
Cítíš vesmír ze středu země?

Právě jsi mě probodla svým cípem,
hvězdo!
Ale ty ostatní jsou ještě neposkvrněné,
Do toho! Potřísni je mou krví!

Viděla jsem sníh a zpívala,
tehdá jsi můj bas doplnila sopránem.
Viděla jsem sníh a zpívala,
Ty jsi se s ním opíjela čajem.

Už tomu neutečeme,
sníh nás nenávratně oddělil,
šla bych, jenže já mám strach,
že bych netrefila, víš?

Nikdy jsem Tě nezahalila do své tmy,
mohla jsem, mám jí dost.
Teď jsi Ty slunce
a spaluješ mě.

A já Ti za to děkovat nebudu!