V poklidné noci vánoční

V poklidné noci vánoční
mrzne a já jdu na noční,
mrzne a potají škrábe Ti mráz
na okna kuchyně.
Letošní Vánoce posté a zas
trávíme u tchýně.
Řeknu Ti, miláčku,
rovnou a upřímně...

Takhle jsem šťastná,
tak to chci mít...
...i když má láska ostré hrany
a bojím se poranit.

V poklidné adventní noci
převládá ve mně ten pocit,
že pro náš veškerý společný čas
hledáme důvody.
Po letech lásky náš oheň zhas,
přichází rozvody.
Řeknem’ si ‘Miláčku,
smažme ty neshody...’?

Takhle jsi šťastná ?
Tak to chceš mít ?
Bude-li lepší spolu zůstat
a nikdy se nerozejít...?

V poklidném adventním večeru
házím na nebe hvězdy ze džberu,
nuda a šeď vládnou pokoutně v nás,
navzdory snažení.
Namísto tepla jen třeskutý mráz
máme tu, vážení.
Řekneš mi ‘Miláčku,
snaha se necení...’

Jsme vůbec šťastní ?!
Chcem’ to tak mít ?!!
denně zády k sobě spolu usínat
a jednou se neprobudit...