Měsíc

Až lampion přotře si víčka,
a ukáže na nebi zář.
Kdo touhy schovává za duhová sklíčka
ten bývá největší lhář.

Až všechny holky dají nám sbohem,
a zjistíš, že řídne ti vlas.
A k ránu,že klouby tě bolej´
a k večeru neslouží hlas.

Pak možná budem si blízko,
zapálím svíčky a dým,
z cigaret drží se nízko
popíjím víno a sním.

Že až hvězdy nám na stropě zhasnou
tak zaslechnu tichounký hlas
a uslyším muziku krásnou.
V příštím životě sejdem se zas.

Pak možná vystihnu chvíli
a napravím tu spoustu chyb,
co dělal jsem cestičkou k cíli,
a nebo je udělám líp.