Šnek

Chtěla bych být šnekem,
zalést si do své ulity,
před vším a všemi se schovat,
mít tykadýlka ukrytý
v tom světě malém - velkém
a pro sebe si lamentovat.

Chtěla bych šnekem být
a domov o zakřivených zdech
vozit si s sebou na zádech.
Na nejvyšší kopec se doplazit
(snad by mi na to stačil dech)
rozhlédnout se po krajině
a nevěřícně valit oči,
jak je z výšky všechno jiné.

Šnekem být bych chtěla,
jíst všemožné lupení
a obalit se slizem.
Mít nohu místo těla,
provrtat se zelení,
být nepříjemné znamení
pro farmářovu sklizeň
všech salátů a zelí,
když příroda mi velí,
sbaštím to klidně celý.

Být šnekem chtěla bych
poslouchat dětská říkadla...
,,Šnečku, šnečku vystrč růžky!"
(nebo snad raděj tykadla?)
A v rukou tvých,
když mě zvedáš ze silnice,
by nezbyla ze mě pleskanice,
se malou chvíli hřát,
než stihneš mne zas dát
do trávy,
tys vždycky byl tak laskavý.

Chtěla bych mít tělo šneka
a než ostatní slimejši
mít ulitu krásnější,
jen pro tu chvíli v dlaních
(tak krásně totiž umí hřát).
Však neboj se, jen co tě leká,
já nechci jím být napořád.
Přec bližší je mi lidský svět,
ač leccos šnekům závidět,
zůstanu věrná lidské rase,
co kdyby na mě dítě duplo?
v lese nebo na terase?

Oh, pod nohama mi něco křuplo
to nic dobrého nevěstí...

..byl to klacík...naštěstí...