Jen já a ty...

Noc se vystřídala se dnem
a tma se zubí za oknem,
sedím zkroušeně a sklesle
zapadlý hluboko v křesle,
do prázdna se dívám,
špatnou náladu mám,
zas na tebe vzpomínám,
jak bláhově jsem se domníval,
že jsem tě z mysli pryč vyhnal,
teď zřím marnost svého snažení,
je mi z toho všeho k zbláznění,
není kam utéci, já vím,
za svoje hříchy platím,
tak tomu se neubráním,
svíčka, co na stole plá,
jak konce předtucha zlá,
stále se neúprosně zmenšuje,
poslední naděje mě zbavuje,
když tu mi hlavu proťal hrůzy klín,
ze záře svíce pozvedá se čísi stín,
má tvoji věrnou podobu,
ty jsi má cesta ke hrobu,
nůž, jenž třímám v ruce,
noří se prudce do srdce,
rudá krev barví parkety
a já ti běžím v ústrety,
s krásnou vzdušnou lehkostí,
jsem zbavený pout a bolestí,
teď plujeme spolu věčností,
jen já
a
ty...