Spím,už neklepej...

V okenních rámech mýho pokoje,
se usadila odlepená touha,
tváří se jako věc za kterou nikdo nemůže,
proto taky tak zmizí,
jak víš,
bylo by nesmyslné,
každý den ji zalívat,
monzuny slz

pozvala bych tě,
abys viděl jak chutná holubicím,
který na ni lítají každej den,
pořád častěji,
ale bylo by ti z toho tak smutno,
a to si nelze dovolit

dekadenci za pár úsměvů,
nevyměníš,
předstíraný štěstí je prej lepší,
než upřímná deprese,
já téhle frázi nevěřím,
momentálně už nás nezachrání,
naprosto nic,
ani to že protiklady,
se přitahují