02.02.2009
5
1924 (22)
0
Už dávno nemaluju čerty na zeď bílou.
Nikomu nechci drnkat na city.
Kafe už nehřeje, a studí stejnou sílou,
jakou jsme k sobě nafest byli přibitý.

Smutkem černá,
tobě věrná;
neúměrná
touha pouta lámat.
Smutkem němá,
zahalená;
rozpálená
touha plout tam sama...

Hříchy si odpykám, a pak to spláchnu se vším,
co jsem si za poslední roky z tebe vzala.
Dávno jsem vychladla - jestli sis toho nevšim´...

I já už vím, že jsi mi stejně ve všem lhala !

Smutkem černá,
tobě věrná;
neúměrná
touha pouta zlomit.
Smutkem němá,
zahalená;
rozpálená
touha plout... A co my ?!!
 21.02.2009 15:05
Tvoje básně jsou mi moc sympatický :)
 09.02.2009 22:41
souhlasim se Sokoličkou.
děsně se mi líbí ten ref. paráda...
 05.02.2009 17:43
Hmmm, nechápu tak nízké hodnocení! Přijde mi, že máš v každé básni neskutečné množství krásy, o které se mnohým lépe hodnoceným autorům může jen zdát... Pro mě prostě nemá chybu...
 02.02.2009 20:30
moc pěkné
 02.02.2009 15:34
působivé........:-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.