BOHYNI

Pradávná bohyně milost mi dává,
vlaštovčím křídlem z mraků když mává...

Krok za krokem objevuju tvoji zemi,
spolu jdem a na té cestě krásně je mi,
krajinou skrytých zákoutí a tůní,
zemí ticha,extáze a vůní.

Jsi šepotem lesa když o vláhu prosí,
tančíš si s věčností v krůpěji rosy,
jsi v mlze smutku i v gejzíru radosti,
spěcháš mi vstříc s vášní a hravostí.

Vlhká a voňavá jsi stromem v dešti,
dychtící po lásce až hlava třeští,
než úsvit obzoru pozlatí plášť,
spolu se touláme,dobře mě znáš.

Z té dávné říše kouzel a čar,
jsi moje prokletí i vzácný dar,
nejde tě uchopit jak horský vánek,
přesto jsi sladká jak hluboký spánek.

Spolu se milujem na hrobě života,
svíčka když zhasíná, a slabě mihotá,
věky jdem spolu cestou necestou,
přesto vím že nebudeš,nikdy mou nevěstou.

Čím víc se vzdaluješ,tím jsi mi blíž
vždycky však mezi náma,postavím kdovíproč mříž...