Co jsem, jsi, jsme....

  Jsem tečka - konec věty,

jsem středník mezi dvěma světy

Jsem Nic, co toužíš mít,

jsem Všechno, co bere Ti Nic.

Jsem mládě, které vychováváš,

jsem učitel, se kterým se hádáš.

Jsem otázka - s odpovědí?

jsem odpověď ...v utajení...

Co jsem já, co jsi Ty, co jsme my,
žádný nejsme bez viny...
že jsme možná horká těla,
kterým srdce zmrznout měla...



Jsi láska a jsi nenávist

jsi tma a jsi denní svit.

Jsi Ámen a jsi hřích

jsi propast myšlenek mých...

Jsi přítomnost, nezapomenutá minulost

jsi naděje v lepší, milou budoucnost.

Jsi hořký snílek v tvrdé mědi

jsi otázka s nejistou odpovědí...


Tys můj Anděl, já Tvůj Ďábel
/co Tvé tělo hříchem sváděl/

Jsem Tvůj Anděl, ty mým Ďáblem
/dospělým to milovníkem/

Co jsme, co máme být?
spolu či beze sebe žít?
Místo jasné odpovědi,
další otázka na nás hledí....


Jsme labutě sněžně bílé

jsme pavouci v pavučině.

Jsme malá přání velkých srdcí

utajená mermomocí....

Jsme hádanka naší lásky

jsme luštiteli bez nadsázky

Jsme vším a jsme nadějí,

že 1+1...nikdy..nic..nevydělí...

Co jsem, jsi a jsme...
kdo z nás odpověď dostane...
která je naše cesta...
jediná...třeba ze sta...