přidáno 17.12.2008
hodnoceno 1
čteno 758(19)
posláno 0
Několik slov o ženách

Neexistuje snad na světě jediný člověk, který by neměl rád ženy, alespoň já ho neznám. Vždyť jsou to právě ony, které nám dali život, svoji lásku a naučily nás milovat. A za tento jejich cit, mateřství, jim máme být právem vděčni. Vždyť to ony z nás udělaly ty pravé lidské bytosti. A vůbec nezáleží na tom, byla-li to maminka, babička, teta nebo třeba sousedka. Všechny mají velký podíl na našem lidství a do jisté míry každého z nás žena něčím inspirovala.
Ovšem že, žena je žena, avšak mění se jako každý z nás v průběhu svého dopívání. Z dítěte se stává dívka, z dívky žena a pak třeba i matka, babička nebo i milující sousedka. Co na tom, každý jsme nějaký. A každý chceme milovat a být milování. A ve většině případů k tomu muž potřebuje ženu a naopak.
Ale já bych tu teď rád několika slovy vylíčil změnu, kterak se žena měnila v průběhu staletími.
Nejprve je třeba říci, že na úsvitu lidské civilizace byla žena pouhou samicí a muž samcem. Teprve o několik chvilek historie později se objevuje cit, který připoutává dotyčného samce k jeho družce a z něj se tak její zásluhou stává muž. Nemá to samozřejmě lehké. Musí se starat o celou rodinu. To znamená zajištění potravy pro celou rodinu. Ovšem rodina se rozrůstá. Už to není jenom žena a kupa dětí, ale už se patří i další rodiny a další děti. Z rodiny se pomalu stává tlupa a později osada. Z muže pak vůdce tlupy nebo náčelník osady a z jeho ženy je vždy velmi vážená osoba, kterou se každý snaží předcházet, neboť všichni vědí, kdo tu vlastně vládne.
Žena měla už od pradávna na muže vždy velký vliv. Kvůli nim jsme se my muže pouštěli do objevování věcích nových dosud neprobádaných. Byly to ony, pro které jsme se byli schopni vyvraždit nebo oloupit jeden druhého a neposlední řadě jsme kvůli nim zavedli i umění, abychom je mohli okouzlit.
To všechno jsme byli schopni pro ženy, abychom je k sobě připoutali, abychom v nich vzbudili o nás zájem a neposlední řadě, aby se nám ženy obdivovali. Tolik úsilí a vynaložené energie jenom proto, abychom uviděli ten plamínek zájmu je jejich očích. Až tak daleko jsme my muži došli.
A jak se k nám chovali sami žen? Jak ony nám vyjadřovaly svoji přízeň? Je to až přímo neuvěřitelné, ale chování žen se v průběhu staletích mnoho nezměnilo. Vždy jim stačilo jenom mrknout očkem nebo se vlídně usmát a nebo, co na nás mělo největší účinek – svůdně se usmívat a jakoby náhodou případně poodhalit své vnady. Těmito přímo až banálními triky nás ženy ovládaly od nepanšti.
Co my muži jsme se navymýšleli fint a předstírání, abychom se jim dostali pod kůži, a žena hle – mrkne očkem a jeden jako druhý ji ležíme u nohou. Samozřejmě že se našli i takoví, co ženami opovrhovali, ovšem i s těmi si uměly ženy poradit. Byl-li to muž nudný a ošklivý nechaly ho být, ale byl-li to muž statný, zábavný a ještě k tomu i majetný dokázaly si jej otočit kolem prstu stůj co stůj. No a když se jim to nepovedlo, tu vášeň a hněv ženy se spojil a dokázala dotyčného muže uvrhnout do hlubin společenského bahna, nebo ho přímo nechala zahanbit. ‚Když ho nebudu mít já, tak žádná jiná. A basta.‘ A sami potom navedly své vlastní nebo cizí muže a ty potom toho chudáka zahubili sami. I s takovým to chováním ženy se historie nesčetněkrát setkala.
Ovšem v posledních letech se žena osamostatňuje. Chce býti většinou sama, a považte chce dokonce mužům vládnout, Už jim nestačí ovládat muže pouze svým vlivem vlídným úsměvem, tak aby byly obdarovány. Raději si ten který klenot dobudou sami, aby se potom nemusely odevzdat mužům, o které nestojí. Ženy se v tomto století chovají vůbec jinak nežli bylo vždy zvykem. Už to nejsou ty ženy, co se starají jenom o rodinu a o muže, chtějí víc. Chtějí být sami dobyvatelkami, sami vládnout, sami objevovat. Mají na to své právo, zařídily si rovnoprávnost, kterou jsme jim povolili a teď nezbývá nežli ji respektovat.
Tento jev, tuto dravčí povahu, která byla spíše výsadou mužů, totiž pozoruji i své tříleté dcery. Nedávno, při jedné procházce jsme potkali známé, které mají jenom o něco málo staršího chlapce nežli je naše malá. Děti jsou bezprostřední a tak se ihned, a musím říci, že to byl nápad naší malé, začali líbat. My starší jsme to považovali samozřejmě za projev dětské sympatie a hravosti.
A teď situace jiná. Také na výletě, také jsme potkali známé a zastavili jsme se s nimi na kus řeči. Známi měli také malého chlapce. Byl to takový cvalík o něco vyšší než malá. No a slovo dalo slovo, nebo spíše by se slušelo napsat, že v jejich věku pohledem si dali znamení a malá se přiblížila k chlapci a snažila se ho obejmout a pusinkovat. Ale co se nestalo. Onen chlapec místo aby zaujal roli vzdorného gentlemana a něžně se k ní přivinul, její city neopětoval, a co víc dokonce se ji snažil odstrčit. To ovšem neměl dělat. On totiž ještě ve své chlapecké nevinnosti nevěděl čeho všeho je žena, nebo i velmi malá slečna schopna ve své nenaplněné touze. Teď by se služečko říci, že naši malou popadl spravedlivý záchvat zloby a dotyčného zlovolníka začala bez přestání a důkladně pohlavkovat. Teprve jeho rodiče ho vyrvali ze spárů našeho malého andílka.
Takte sami vidíte, kam ten pokrok spěji, když už i u malých dětí se projevují tyto vůdčí sklony a mužskou populaci nechávají v pozadí. Ale snad je to pouze dočasný rozmar, který se opět brzy změní. V horším případě nás čekají horké chvilky. Se zástěrou kolem pasu budeme obíhat svého živitele ženu a starat se o rodinu. Ale snad se nám časem dostane rovnoprávnost a vše se zase obrátí zpět. Do té doby se chlapi držme.

přidáno 22.12.2008 - 22:59
To, co jsem napsala k Tvému předchozímu dílku, tady platí dvojnásob. V zápalu psaní se občas podmět s přísudkem ve svém i nebo y minul. Já bych to viděla raději takhle - např. ženy, které nám daly život, ´jak se k nám chovaly samy ženy, samy navedly muže atd. Zřejmě Tvoje myšlenky byly rychlejší než prsty na klávesnici. Promiň mi tuhle kritiku, ale já nemůžu jinak a doufám, že to přijímáš. Zase je to dobře napsaná úvaha, možná i fejeton. Rozhodně piš dál, protože každé psaní má smysl.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ženy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Sny
Předchozí dílo autora : Psaní

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku