Skalnatá obloha

1.

na nebi je skála
oblaků
chtěl jsem vylézt
do těch skal
ale s chladným sluncem v zádech
jsem se nedostal
dál než na okraj
těch zázraků

horolezit v oblacích
v šedých krajinách
je těžké
proto raději jdu
v spalinách města
ty jsou hezké

auta mě míjejí
a já cítím zvláštní
vzduch
který vyvolává v mojí hlavě
osamělý vzruch

tak vylezu na kopec
kde železniční trať mizí v srdci lesa
a pohled
jak vždy nakonec
upřu na nebesa

2.

je to pouhá chvíle
kdy se mraky bílé
zamyšleně proplétají
nade mnou
načež opustí mě
v kraji s nocí hlubokou

ó s jak velkou pílí
vytěžil bych chvíli
chytil onen zmatek
kondenzace kapek
tu malátnost výroby a
velké vzdechy
rosící ty střechy
a ty osoby

3.

už více nespatřím
by bledé skály oblaků
když zemi nepatřím
jsem za okrajem zázraků

jste moji druhové
tajuplné mraky
a spolu s vámi
zajdu v noci taky