Skalnatá obloha
1.
na nebi je skála
oblaků
chtěl jsem vylézt
do těch skal
ale s chladným sluncem v zádech
jsem se nedostal
dál než na okraj
těch zázraků
horolezit v oblacích
v šedých krajinách
je těžké
proto raději jdu
v spalinách města
ty jsou hezké
auta mě míjejí
a já cítím zvláštní
vzduch
který vyvolává v mojí hlavě
osamělý vzruch
tak vylezu na kopec
kde železniční trať mizí v srdci lesa
a pohled
jak vždy nakonec
upřu na nebesa
2.
je to pouhá chvíle
kdy se mraky bílé
zamyšleně proplétají
nade mnou
načež opustí mě
v kraji s nocí hlubokou
ó s jak velkou pílí
vytěžil bych chvíli
chytil onen zmatek
kondenzace kapek
tu malátnost výroby a
velké vzdechy
rosící ty střechy
a ty osoby
3.
už více nespatřím
by bledé skály oblaků
když zemi nepatřím
jsem za okrajem zázraků
jste moji druhové
tajuplné mraky
a spolu s vámi
zajdu v noci taky