můj malý životopis

Bolavá noc, a tmavá, chladná,
jak snad by byla moje hlava,
jakož stín na mou líci padá,
z té noci bíle září sláva -

jen možná zkáza na nás dole čeká,
již zaznamenána na kus papyru,
bezobutá a bezobleká
úzkostně brnká na lyru.

Drahá jest pro ni pečeť bratrská,
již navzájem si sestry daly -
ač světská, svátost nejsvětější,
již roztavili - zesnout ponechali.

Ač neoděna, potom s neskonalou ctností,
ač klidna, zraky planoucími v běs,
ač ladně, s rytmickou těžkostí
jednoruč tříská do kláves.

A holé kmeny fíků osiřely,
sál hudbou zdoben, oněměl.
Uplynul, ani nevšiml sis -
čas, na který jsi zapomněl.

Ta, jíž se nikdo netázal,
přibita v tiše hledí v dál,
přikována v zdech vlhkých skal,
zhola přibita uvězněná
ač bezobuta, bezoděna
na kříži srdcebolů sténá
ta, kterou nikdo nechápal.
/cum venóní in véná/