aneb fejeton o velkých růžových cukrových vatách, co stojí an čtyřech nožkách.. :)
přidáno 31.10.2008
hodnoceno 0
čteno 1457(11)
posláno 0
Když jsem šla po ulici, viděla jem člověka jak za sebou táhne na vodítku vzpouzejícího se malého ratlíka.. takových nešťastných majitelů vrčících malých štěňat je na světě opravdu mnoho.
Stačí se jen dívat. Někdo je tak zdrcený sám sebou, že si na starost vezme ještě malé štěně, co skoro ani neumí chodit a aby měl pocit, že zapadá, vydá se s ním jak to viděl všude kolem, na procházku tahajíc ho nemilosrdně za sebou.
To je nešťastník číslo 1.
Jenže pak jsou tu i jiní.. takoví co jsou schopni svému čtyřnohému kamarádovi udělat na hlavě culík a zavázat mu ho obrovskou růžovou mašlí, na tlapky mu natáhnout růžové ponožky, nebo ho snad i nechat obarvit na růžovo (tohle není výmysl..). Máme tady nešťastníka číslo 2.
Jenže otázkou je, co k tomu lidi vede. Možná je v tom skrývaná touha, aby měli pocit, že oproti tady té růžové cukrové vatě stojící na čtyřech nožkách, vypadají docela dobře.
Nebo je to snad touha po tom, aby si připadali jako celebita, po níž se otáčí kde kdo?
(Věřím, že těch očí, co se budou otáčet za tím podivným zjevem bude opravdu hodně.)
Asi mi začíná být těch lidí líto. Jsou to jen jejich tiché výkřiky do světa "HALÓ, JÁ JSEM TADY, VIDÍTE TOHO RŮŽOVÉHO PSA?".
Jenže.. jak se sakra musí cítit ten pes? Díkybohu za to, že ten pes je barvoslepý.
Opět se začíná projevovat matička příroda jako největší myslitelka..

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
"HALÓ, JÁ JSEM TADY, VIDÍTE TOHO RŮŽOVÉHO PSA?" : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Válka mezi dvěma světy.
Předchozí dílo autora : Definice života

» narozeniny
naivní snílek [15], Telcontar [15], incarmen [14], bezejmenný [12], ThePočly [11], Ziny [2], Petr. [1]
» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :
Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming