Lampa mi kreslí pod nohy

Čas se zase vleče
vítr čvachtá na zdech jak kačena v blátě
vlak má zpoždění

Lavičky jsou plné babiček s vnoučaty
a unavených tváří z odpolední šichty
Jen na té mé sedím sama

Nevyhraný hudebník v ulici za nádražím
cvičí na saxofon Hlášení odjezdů a příjezdů
ruší smutným kvílením

Lampa mi pod nohy kreslí oranžový podstavec
nad hlavu falešnou svatozář A Měsíc
někde se zapomněl
nebo se zdráhá v podvečer vystavovat bledou tvář
posměchu uštěpačných halogenů
a teplých světel rozsvícených oken

Budoucí nový Charlie Parker schoval svůj nástroj
odešel opít melodie laciným červeným vínem
krabicovým z Teska

Pak strojvůdce konečně odpískal odjezd
naposled jsem se zahleděla do rozžehnutých očí města
a usnula v monotónním rytmu kolejí