|
mnozí lidé se mě ptají jak jsem přišel ke svým jizvám na zápěstí, napsal jsem toto vysvětlení. Pouze bych dodal k poslednímu "verši" - smutek někdy je a nezmizí :-(
 25.10.2008 5 1088(27) 0 |
Sice pár měsíců
tomu je,
ale stále cítím
jak to bolí,
rozříznu si loket
žiletkou a
plazím se po pokoji, fakt síla.
Dnes jsem v pořádku,
nemám touhu se řezat,
svět je krásný,
lidi jsou svině,
dá se i bez nich žít.
Podívám se na
své ruce
na nichž mi svítí
růžové jizvy,
co poví matka?
Smutek je pryč,
ale jizvy jsou stále
a nikdy nezmizí,
smůla.
tomu je,
ale stále cítím
jak to bolí,
rozříznu si loket
žiletkou a
plazím se po pokoji, fakt síla.
Dnes jsem v pořádku,
nemám touhu se řezat,
svět je krásný,
lidi jsou svině,
dá se i bez nich žít.
Podívám se na
své ruce
na nichž mi svítí
růžové jizvy,
co poví matka?
Smutek je pryč,
ale jizvy jsou stále
a nikdy nezmizí,
smůla.
04.11.2008 - 17:27znám pár takových duší, které chtěli fyzickou bolestí přebolet tu duševní...je to smutné...jedna z nich už je taky v nebi...
25.10.2008 - 20:56Myslim si, že žiletka a nevzhledné jizvy nejsou řešením...ale to je můj názor...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
mé jizvy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : nemá název (poněvadž mě žádný nenapadl)
Předchozí dílo autora : opovrhuji vámi modelky!
