Naivní půlnoc ( Night open air of thinks)

Ze zarošenýho ciferníku,
odpovídá čas: Je pozdě!,
sídliště kolem i v dálce spí,
a moje pocity a svědomí,
přestáváj se bát zítřka,
když spolu dáváme mu velké,
naděje,štěstí a empatii.

Je půlnoc naivní,
všechno bude jasný a dobrý,
dokud se nevzbudí sny,
v beznaděj ranní kocoviny,
než v zádech ucítím vyčítavý pohledy,
bezdomovců,toulavých koček,hvězd a mrazu,
toužících po opuštěný prázdný posteli.

Až ráno upřenými pohledy na rohož u postele,
přemlouvám všechno k návratu tmy,
oči mě bolej z krátkýho spánku,
hlava krade si zbytky nedopsanejch snů,
začínám se bát strachu osamělejch dam,
a své včerejší prostituce myšlenek,
další selhání slibu mlčenlivosti duše.

Venku v mínus třech stupních,
pohltí všechno ostré jehlice námrazy ,
stříbrná vůně z milosti zabíjí vzpomínky,
/něžnosti louky, přátelství na lavičce,ruce vedle sebe/
a já si tiše prozpěvuju…
No more sorrow, I can feel much happiness!