|
http://www.youtube.com/watch?v=XqUwZK1tHk4 - Hudba k příběhu. (Slova písně se na tomto videu trochu liší, ale obsahově je stejná v příběhu jsou použita písne zpívané na CD prazska palena z roku 2006)
K příběhu - myslím, že tenhle chlapec není jediný - zamyslete se nad tím co děláte ostatním.
 12.10.2008 2 1385(16) 0 |
Chlapec ležel na zemi chladných chodeb Zeleného ústavu, tak jako obvykle. Zvonek zvonil a lidé okolo spěchali do hodin. Byl neviditelný? Všechno ho bolelo tak, že už ani brečet nemohl. Když pak našla ho třídní, zeptala se jen, tak jako vždy:
"Nemůžeš si za to sám?"
Chlapec s vypětím všech sil co měl se dobelhal do třídy. Ještě že jeho brašna byla už prázdná - diť mu tím udělali službu - jak by potom došel? Profesor nikde, jen parta lidí co si říkají "Kamarádi" stála na bohu a pošklebovala se. Chlapec šel dál sednou si na naříznutou židli u jeho lavice, vždyť se nic neděje to je normální den jako jiný. Vždyť přeci si za to může sám ne? On je jiný než ostatní a nechtěl jít s davem. Musí platit! - Jak říkaj ostatní.
Jen jedna písnička drží ho při naději a v duchu si ji stále přehrává...
Auto i dům postel i vzduch mi můžete vzít
přitáhnout uzdu otrávit pramen přestřihnout nit
obrat mě o všechno chcete-li můžete
to co však v sobě mám to nedostanete
to nechte být to nechte být to nechte být..
Tak rád by si ji zazpíval, ale ústa má napuchlá a nemůže mluvit. Profesor konečně přišel, když onen chlapec si sedal na druhou židli.
"K tabuli," slyšel jen... Tak rád by zodpověděl otázky, které dostal, ale nemohl. Všechno uměl, ale nemohl už sze sebe vydat ani hlásek - opět byl posměchem třídy - neměl být jiný.
Všechny ty krásy co jsem kdy poznal ty v sobě mám
závratě lásky i přečtené knížky i lidi jež znám
obrat mě o všechno chcete-li můžete
to co však v sobě mám to nedostanete
to vám nedám to vám nedám to vám nedám
Já to zvládnu - MUSÍM - říká si stále... Zvonek - konečně? Proč nejde domů? Čeká snad až všichni odejdou? Nebo neví kam jít?
Už se stmívalo a tak se rozhodl jít také do bytu, kterému lidi říkají domov.
Ve dveřích slyšel jen, že už má nachystanej kýbl s hadrem a že v kuchyni je binec. Chlapec neměl sil po dnešním dnu, ale i přes to neváhal a celý byt dal do pucu - kdo jiný by to měl dělat? Rodiče nám přeci poskytují domov - my se o něj musíme starat. Nic není zadarmo...
Poslední lžička cinkla o příborník a chlapec vysílen padá k zemi. Celý den nejedl, ale koho to zajímá? V hlavě má zní stále Nohavicova písnička...
Šaty i chléb světlo i čest berte si vše
i kdybych žebrák byl budu mít víc než myslíte
obrat mě o všechno chcete-li můžete
to co však v sobě mám to nedostanete
to je jen mé to je jen mé to je jen mé
obrat mě o všechno chcete-li můžete
to co však v sobě mám to nedostanete
to je jen mé to je jen mé to je jen mé
Chlapec už neleží na chladných chodbách ústavu, ale na teplém koberci domova. Ten se má co? Usmívá se - má se skvěle. Je jen jinej a tak leží na koberci a nikomu to nevadí - hlavně že je uklizeno.
Možná si někdo všimne jednou, jednou až bude tu zas binec, že ten chlapec tam stále leží a už nemůže vstát - nemá sílu. Možná jim pak dojde, že to co mu zbylo použil na cestu - na cestu do světa, kde už nebude jiný...
"Nemůžeš si za to sám?"
Chlapec s vypětím všech sil co měl se dobelhal do třídy. Ještě že jeho brašna byla už prázdná - diť mu tím udělali službu - jak by potom došel? Profesor nikde, jen parta lidí co si říkají "Kamarádi" stála na bohu a pošklebovala se. Chlapec šel dál sednou si na naříznutou židli u jeho lavice, vždyť se nic neděje to je normální den jako jiný. Vždyť přeci si za to může sám ne? On je jiný než ostatní a nechtěl jít s davem. Musí platit! - Jak říkaj ostatní.
Jen jedna písnička drží ho při naději a v duchu si ji stále přehrává...
Auto i dům postel i vzduch mi můžete vzít
přitáhnout uzdu otrávit pramen přestřihnout nit
obrat mě o všechno chcete-li můžete
to co však v sobě mám to nedostanete
to nechte být to nechte být to nechte být..
Tak rád by si ji zazpíval, ale ústa má napuchlá a nemůže mluvit. Profesor konečně přišel, když onen chlapec si sedal na druhou židli.
"K tabuli," slyšel jen... Tak rád by zodpověděl otázky, které dostal, ale nemohl. Všechno uměl, ale nemohl už sze sebe vydat ani hlásek - opět byl posměchem třídy - neměl být jiný.
Všechny ty krásy co jsem kdy poznal ty v sobě mám
závratě lásky i přečtené knížky i lidi jež znám
obrat mě o všechno chcete-li můžete
to co však v sobě mám to nedostanete
to vám nedám to vám nedám to vám nedám
Já to zvládnu - MUSÍM - říká si stále... Zvonek - konečně? Proč nejde domů? Čeká snad až všichni odejdou? Nebo neví kam jít?
Už se stmívalo a tak se rozhodl jít také do bytu, kterému lidi říkají domov.
Ve dveřích slyšel jen, že už má nachystanej kýbl s hadrem a že v kuchyni je binec. Chlapec neměl sil po dnešním dnu, ale i přes to neváhal a celý byt dal do pucu - kdo jiný by to měl dělat? Rodiče nám přeci poskytují domov - my se o něj musíme starat. Nic není zadarmo...
Poslední lžička cinkla o příborník a chlapec vysílen padá k zemi. Celý den nejedl, ale koho to zajímá? V hlavě má zní stále Nohavicova písnička...
Šaty i chléb světlo i čest berte si vše
i kdybych žebrák byl budu mít víc než myslíte
obrat mě o všechno chcete-li můžete
to co však v sobě mám to nedostanete
to je jen mé to je jen mé to je jen mé
obrat mě o všechno chcete-li můžete
to co však v sobě mám to nedostanete
to je jen mé to je jen mé to je jen mé
Chlapec už neleží na chladných chodbách ústavu, ale na teplém koberci domova. Ten se má co? Usmívá se - má se skvěle. Je jen jinej a tak leží na koberci a nikomu to nevadí - hlavně že je uklizeno.
Možná si někdo všimne jednou, jednou až bude tu zas binec, že ten chlapec tam stále leží a už nemůže vstát - nemá sílu. Možná jim pak dojde, že to co mu zbylo použil na cestu - na cestu do světa, kde už nebude jiný...
15.12.2008 - 17:13Podle mě se to víc blíží k příběhu, je to prosté konstatování toho, že chlapec se má mizerně. Žádná morální pointa tam není řečená, aspoň ne doslova (a to je podle mě dobře, didaktický poučení by tomu jen uškodilo). Ten konec se mi docela líbil, vygradovanej byl celkem dost, ale těch ,,chlapců" tam bylo fakt hafo....
Perfektní je ta poznámka ohledně bordelu v bytě, to je vážně ze života. U nás se to stává běžně.
Perfektní je ta poznámka ohledně bordelu v bytě, to je vážně ze života. U nás se to stává běžně.
14.10.2008 - 17:08ÁÁÁ, tak nevím no. Já takové témata nemám moc ráda, protože málokdo je umí podat tak, aby to nevyznívalo jako moralitka (nudí mě), ale jako příběh( nenudí mě). U tebe to je tak napůl. Možná by pomohlo, kdybys tolik neopakoval slovo chlapec, začátek je vyloženě přechlapcován. Nevím, jestli by tomu neprospěla ich - forma, aby to bylo autentičtější...chtělo by si to s tím ještě trošku vyhrát a špatná by nebyla nějaká vygradovanější pointa.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Můžeš si za to sám aneb. To nechte být. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Moje mílá dej mi ještě šanci (Nohavica)
Předchozí dílo autora : Mobil a měsíc
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
snake_01» narozeniny
Žhnoucí krysa [16], BadAngel16 [13], Z.Biskup [8], endavid [2], Mikin [2], Neočko [1], trivius [1]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
