ty anotace mi prostě nejdou
 05.10.2008
4
Cesty protíná náhrdelník z kaluží
ve vlasech třpyt, to hustě mží.

Osamělý poutník na malém nádraží
hluboké ticho zalézá pod kůži.

Vzpomínky jako v němém filmu
kaleidoskop návratů pouze v myšlenkách.

Nesmím, přesto k nim zas přilnu
srdce mě zradilo, mám teď strach.

.....................

Nad hladinou němého zrcadla
na konci cesty, na konci světa
v zelených odstínech
kam jsem se propadla

jsem sama
minulost roztříštěná
úlomky střípků
v smíchu pod očima.

Zkřehlé dlaně
a uvnitř zvláštní klid
usínání duše
pořád se chce žít.
 12.10.2008 07:58
I bez anotace je to pěkné:-)
Ta druhá polovina je opravdu "nádechová" a věští dobrá pokračování.....
 05.10.2008 22:46
Příjemné vyvážení osamělosti úsměvem naděje ve druhém nádechu...:o)
 05.10.2008 21:33
Díky za koment, připadalo mi to jako nutné useknout tu myšlenku...proto ty tečky tam . Myšlenky nešly plynule. Byly jich jen kousky...ale tak to vnímám jen já. ...
 05.10.2008 20:43
hodnotím to vysoko, i ten obrázek je hezký, jen snad bych ty verše neukončoval tečkami, když ty řádky neodděluješ čárkou, tak je zbytečné tam ty tečky vůbec dávat. Ale četlo se to moc dobře. I podruhé.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.